Kočka - 1)kapitola

11. dubna 2010 v 11:13 | verasi |  Kočka
Je tady první kapča,možná trochu nezáživná, ale nad se bude líbit :D
Další kapča bude k Ona...je on?
A mám taky v hlavě jednu jednorázovku

1)Nový spolužák

Starší žena s vlasy včesanými do drdolu, v modrém kalhotovém kostýmu a bílé zástěře, zaklepala na dveře pokoje s nápisem - NEVSTUPOVAT! NEBEZPEČNÁ ZÓNA! Žena se nad tím jen pousmála. Chová se jako by mu bylo 5 a ne 15 Pomyslela si a jemně zaklepala na dveře. Nic se nestalo a tak zaklepání zopakovala, akorát s větší intenzitou. Opět nic. Povzdechla si a pomalu otevřela dveře.

V pokoji bylo dvakrát větší světlo-kromě slunečních paprsků z okna ještě lampička na nočním stolku-ale ani to nezabránilo chlapci natáhnutém na posteli ve spánku. Na sobě měl ještě školní uniformu-nad čímž žena zakroutila hlavou-a místo polštáře měl učebnici matiky. Zase se učil a usnul u toho. Napadlo ji a natáhla ruku, aby s ním zatřásla. To mělo ovšem nulový účinek, chlapec se jen přetočil na druhý bok a v téhle pozici bylo jasně vidět, že má tvář zamazanou od zaschlého inkoustu. Zacukly jí koutky, ale znova s ním zatřásla. Tentokrát už chlapec na posteli ospale zatřepetal víčky, než odhalil své zelenohnědé oči světu.
"Spát.." Zamumlal toužebně a natáhl se, aby vypnul lampičku.
"Žádné spaní, máš školu!" Řekla jeho mamka rezolutně a stáhla z něj peřinu.
Chlapec se ale ještě nemínil vzdát a tak vzal učebnici matiky a udělal si s ní na obličeji stříšku. "Chmmm.." Zamručel pak spokojeně a to už žena nevydržela a rozesmála se.
"Rafaeli vstávej! Musíš se ještě okoupat a vzít si novou školní uniformu, v téhle jít nemůžeš!" Řekla mezi smíchem rozhodně.
"A to z důvodu?" Optal se chlapec, který si myslel, že tím že tím že usnul v uniformě si ušetřil práci s převlíkáním.
"Protože máš půlku tváře od inkoustu a protože ta uniforma vypadá, jako by ji přežvýkala kráva." Odůvodnila mamka a pak se bavila nad výrazem svého syna, když si šáhl na obličej a potichu zanadával. Rozhodla se to sprosté slovo z jeho úst přejít, přece jenom sát se to jí u jednoho by asi nezůstalo.
"Kolik mi zbývá času?" Optal se mladík s nadějí v hlase, že nepřijde pozdě.
V tomto týdnu po třetí A to byla středa.
"Asi 15 minut.." Musela mu chtě nechtě mamka zkazit veškeré naděje.
"A do h….." Chtěl si Rafael ulevit, ale mamka ho přerušila.
"Cože?" Optala se výhružně.
"Hlávky zelí?" Zainprovizoval Rafael.
"Padej se vykoupat!" Doporučila mu mamka se smíchem a už sledovala jeho záda.
Asi za 10 minut vletěl Rafael do kuchyně, z vlasů mu ještě skapávala voda, jednu tvář rudou jak si z ní drhl zaschlý inkoust a nově vyžehlenou uniformu…stihl pomačkat. Jeho tvář ale zdobil úsměv od ucha uchu.
"Brý ranko!" Pozdravil taťku a dodatečně i mamku.
Ta se mu právě pokusila vnutit, aby s nimi posnídal u stolu, ale on se slovy Nestíhám! vyřítil ze dveří s chlebem s marmeládou v ruce.
"3, 2," začala odpočítávat mamka,"1 , teď!"
"Zapomněl jsem si tašku!" Vletěl Rafael znovu do kuchyně.
/*/*/*/
"Takže ještě než vám představím nového žáka, chybí někdo?" Otázal se učitel žáků ve třídě, kteří
jednohlasně pronesli, že ne.
Neit si všimnul, že jeden kluk se nenápadně posunul, aby nebylo vidět na lavici za ním, která zela prázdnotou. Jeho kořist je zřejmě zastánce pozdních příchodů, napadlo ho a pousmál se. Dívky když to zahlédly se div nesesunuly k zemi a Neit se v duchu musel ušklíbnout, ale na venek nedal nic znát. Dělalo mu to sice příjemně, vidět jejich očividný zájem ale na druhou stranu je všechny považoval za pokrytce. Teď se všichni budou tvářit mile, kvůli jeho přitažlivému vzhledu a podmanivým očím, možná se jim dokonce zalíbí jeho povaha. Ale kdyby se někdo dozvěděl, že k jeho vzhledu patří ocásek a uši-kočičí ocásek uši, byl by pro ně zrůda. Nechutná zrůda, co patří do klece. Vždyť to byl i pro své rodiče, když ho víc jako ochotně prodali za pár šupů agentuře. Jediný, kdo ho mohl pochopit
a být s ním bez přetvářky byl někdo jeho druhu. Vrána k vráně sedá, jako zrůda ke zrůdě.
Ztratil se Neit na chvíli v myšlenkách, ale přerušil ho hlas učitele, který právě ostatním vyprávěl smyšlený příběh o jeho rodičích, kteří se přestěhovali.
"Takže proto Neit musí docházet na naši šk….." Zabral se do toho učitel, ale přerušilo ho hlučné otevření dveří.
Do třídy vlítl středně vysoký kluk s hnědými vlasy, které si asi nestihl učesat-jak Neit usoudil-v pomačkané košili, sako mu viselo na jedné ruce a kravatu měl kolem krku uvázanou jako nějaký obojek. Neit v něm okamžitě poznal Rafaela. Ještě ocásek a uši a neodolám mu.
"Čus!"Zvedl prvně ruku ke třídě a okamžitě se ozvalo několik odpovědí, které přerušilo učitelovo zakašlání.
Teprve teď ho Rafael vzal na vědomí.
"Eh, jo, pardon, jsem zaspal." Omluvil se a nasadil psí (kočičí) oči na postaršího učitele, který se zamračil.
"Normálně by vám to opakované zaspání vyneslo návštěvu pana ředitele, ale že jsme dnes přivítali nového žáka-bez vás-tak vám to prominu." Zamručel.
Rafael se zatvářil kajícně, ale jeho oči zářili jako neposedné plamínky v ohni.
"Tak já ho přivítám sám!"Navrhl a přišel až k Neitovi, kde k němu natáhl ruku.
Neit ji s úsměvem přijal, a když mu s ní začal Raf až přehnaně mávat, začal mu na kůži palcem kreslit kolečka. Pomalu a jemně. Rafaela to zmátlo-neudělal by tohle on sám dívce, o kterou by mě zájem? Neuvažoval nad tím ale dlouho, protože učitel znovu výrazně zakašlal a tak si Raf utíkal sednout na své místo. Cestou ještě poslal vzdušný polibek blonďaté dívce s velkýma kakaovýma očima. Ta zrudla a naznačila, že pusu chytla a přitiskla si ji na vlastní rty.
A Neitovi ihned došlo, že té holky se musí zbavit co nejdřív. Není nutné ji zabít, stačí ji jen na delší chvíli dostat ze hry. Paku už si Rafael vybere jeho, tím si byl jist. Opět se usmál-tentokrát ovšem poněkud záludně.
"Tak, kam vás posadíme?" Zapřemýšlel nahlas učitel.
"Tam vzadu u okna je volné místo, vedle chlapce co teď přišel, rád bych si tam sedl." Obeznámil učitele, který byl příliš překvapen, aby něco namítal a tak si tam Neit sednul.
"Jsem rád, že mám konečně souseda!" Zašeptal s úsměvem Rafael.
"Jsem rád, že zrovna já jsem soused tak nádherného stvoření." Usmál se a Neit a dal si záležet, aby to bylo obzvlášť svůdně.
Rafaelovi tváře dostaly sytě růžový nádech. Chvíli mlčel a Neit se začínal bát, že na něj šel moc rychle a teď si o něm bude myslet, že je úchyl. Což on ostatně byl-ovšem ti, co mu prošli postelí si nikdy nestěžovali. Na druhou stranu ani to většinou nebyli rozhodně žádní andílci, ale tohle bylo rozkošné koťátko, takový zajíček. Možná jsem ho vyděsil. Pomyslel si Neit, ale v tu chvíli se Rafael otočil a zeširoka se usmál.
"Jsi zvláštní, ale je to vtipné!" Pronesl.
Neit se usmál, ale ve spáncích mu jemně zacukalo.
Je nádherný..ale děsně nechápavý.
/*/*/*/
Hodina byla nudná. Aspoň pro Neita, který se bavil tím, že okatě pozoroval Rafa, který se snažil pozorovat svou přítelkyni, ale pohled těch blankytných očí ho znervózňoval. Zavrtával se mu hluboko pod kůži a z nějakého zvláštního důvodu měl chuť otřít si o něj ocásek. Směšné. Zděsil by se.
A tahle to šlo až do polední přestávky. Kdykoli se Raf zeptal na cokoliv obyčejného, jako třeba: Pujčíš mi tužku? Odpovědí mu bylo: Jasně zlato, pro tebe cokoliv. Střídavě z toho měnil barvy z bledé na rudou.
O polední přestávce ale znervózněl a dokonce si začal kousat ret. Nešel k lavici své dívky ani k té od kamarádů a v ruce držel balíček. Neit ho očima přejel sem a tam. Tvarem připomínal obálku. Těžko říct, co v ní bylo, ale Raf ji držel velmi opatrně a najednou vyhrkl:
"Já nejsem srab!"
Ne, že by Neit věděl, o čem se mluví, ale poslušně přikývl.
"To nikdo netvrdí." Ujistil ho.
"Tak proč," potřásl hlavou,"se tak moc bojím?"
Ve skutečnosti těch proč bylo mnohem víc. Kupříkladu proč se právě svěřuje úplně cizímu klukovi , který na ně má přinejmenším divné narážky a proč se při něm cítí tak bezpečně. Proč tu ještě sedí, míso aby jim odnesl ty peníze. A taky by měl začít vymýšlet výmluvu proč má modráka na oku, protože měl zase zpoždění se splátkami.
Neměl to dělat, to teď Raf věděl, ale copak to tenkrát mohl tušit?
"Pokud se čehokoliv bojíš, neznamená to, že jsi srab, každý se něčeho bojí."
"Ale já se do toho navez sám!" Odporoval hnědovlasý.
"A dneska to taky vyřeším!" Řekl bojovně, vyskočil z lavice a vyběhl ven ze třídy.
"Ach jo,"vstal také Neit a protáhl si kosti, "proč musím něco řešit hned první den?" Povzdychl si a vydal se za hnědovlasým mladíkem.
Podle čuchu ho bylo jednoduché najít.
Mám tě, kočičko. To jsi tak zalepený jím, že ani nepoznáš lovce?
Pomyslela si osoba na druhém konci třídy.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Na co mám napsat jednorázovku?

Monochrome Factor 47.5% (29)
Bleach 27.9% (17)
Death Note 24.6% (15)

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 11. dubna 2010 v 11:43 | Reagovat

začíná to velice slibně a zajímavě;)

2 noriuke kai sairo noriuke kai sairo | 11. dubna 2010 v 12:55 | Reagovat

ááách jooo...zase konec...bude další díl brzy?prosíííím nemůžu se dočkat...

3 Satiras Satiras | 11. dubna 2010 v 21:00 | Reagovat

Ahh vážneě se těším na pokráčko... jsem uplně našponovaná... počítám, že se Raf dostal do pořádnýho průšvihu a taky doufám, že ho v tom Neit nenechá. Už se nemůžu dočkat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama