Kočka - 2)kapitola

20. dubna 2010 v 16:58 | verasi |  Kočka
A je to druhá kapitolka . Mám také malé upozornění, pokud jde o Monochrome factor, tato povídka nebude na pár Schirogane/Akyra, ale Kengo/Akyra. Je to nezvyklé, ale mě se ti dva k sobě hodí. Na Bleach si nejsem zatím úplně jistá, buďto Hisagi/Kira nebo Renji/moje postava . Také mám rozpracovanou jednu samostatnou povídku a jednu společnou povídku na anime Kuroshitsuji, takže prosím hlásněte v anketě ať vím jestli toto anime znáte.
Oyasumi

2) Rozhozené sítě

Hnědovlasý kluk s očima neurčité barvy-něco mezi zelenou a hnědou-vyšel ze třídy rázným krokem, avšak čím blíž byl místu, kde věděl, že najde to, co hledal, nebo spíš koho hledal, tím bylo tempo jeho chůze pomalejší. Přemýšlel nad tím, že se zase zpozdil s placením a proč se do toho vůbec navezl. Dlužit peníze Billovi, bylo jako podepsat si ortel smrti. Ale on tenkrát tak chtěl udělat mamce radost.
Zrovna slavila narozeniny a on si vyhlídl v obchodě už před dávnou dobou drahé hodinky.
Na které pak celou dobu šetřil. Chtěl je koupit až v den narozenin, ze strachu, že by je v jeho pokoji našla mamka, nebo že by je v tom bordelu nenašel potom ani on sám. Schoval si peníze ráno v obálce-podobné, jako měl v ruce teď-do tašky. Ale o velké přestávce byly všechny jeho úspory pryč. Zbyla jen prázdná obálka. Mohl si jít stěžovat, ale to by mu peníze nevrátilo. A tak se rozhodl, že zajde za Billem.

Ten byl po celé škole známý-jeho otec byl majitel výnosného ochodu s auty a jeho synáček rozhodně netrpěl nedostatkem peněz. Taky rád půjčil. To on vždycky. Ale pokud jsi nezvládl zaplatit dluh, obul se do tebe-buď on nebo někdo z jeho bandy. A i přes to všechno za ním Rafael šel, i když věděl, že není schopen částku dát v době, na jaké se domluvili, podali si ruce. A tehdy to začalo. Kolikrát, když se k němu někdo z nich blížil se zlostí v tváři, pomyslel si, že měl mamce radši něco udělat sám. Ale smlouva s ďáblem už byla zpečetěna. Jak tomu sám někdy říkal.
Neřekl to kamarádům, rodině, dokonce ani své dívce. Rozhodnut, že si to jako pravý chlap vyřeší sám. Což samozřejmě nešlo a navíc ho trápilo, že se někdy když do něj budou bušit objeví jeho..jisté neobvyklé partie. Většině lidí když něco silně prožívá, nenaroste kočičí ocas a chlupaté uši. A přesto zase nesehnal peníze včas.
On mu naúčtuje poplatek-jistě vysoký poplatek-za dobu čekání. Ostatně jako pokaždé.
Rozhodl se nemyslet na to a zrychlit ať už to má za sebou, aniž by si všiml, že kousek za ním jako stín se plíží další postava. Vysokého tmavovlasého kluka s inteligentním výrazem a brýlemi. Ale pře mysl zatemněnou bolestí, kterou čekal, nevnímal skoro nic. Zahnul doprava, prošel kolem jídelny, kde panoval ruch-ostatní po sobě právě házeli údajně jedlý um jejich věčně naštvané kuchařky.
Pak už stačilo jen jít kousek rovně, než se ocitl před nepoužívanou učebnou-dříve sloužila k hudební výchově, dnes spíš jako sklad hudebních nástrojů. Stiskl obálku v ruce, zatlačil do dveří, které na znamení nesouhlasu hlučně zavrzaly, ani je pořádně nezavřel a už byl sražen na kolena.
Potichu zakňoural.
"Rafe,Rafe,neseš mi peníze že." Ozvalo se nad ním.
Zvedl hlavu a uviděl Billa Kosarika ve své obvyklé činnosti. Seděl na lavici před ním, klimbal nohama a blaženě ukusoval čokoládu. Vypadal až směšně nevinně a dětsky-dokonce ještě víc než on sám. Pohodil blonďatou hlavou a znova si kousl.
Kuk, který stál nad Rafem byl robustnější postavy s nakrátko ostříhanými vlasy. Probodával ho zhnuseným pohledem, jako by nebyl člověk, ale nějaký odpad u jeho nohou. Rafael očima prohledal místnost a zjistil, že kromě Billa, toho kluka co nad ním stál a jeho samotného je tu ještě asi 5 kluků. A ti nevypadali mile.
"Ano, jak jsme se domlu.." Pokusil se Raf konečně odpovědět, ale byl přerušen Billem.
"Pokud vím,"začal a tvářil se u toho, jakoby mu někdo vzal jeho milovanou čokoládu,"tak jsme byli domluveni už na pondělí a dneska je…?"
Podíval se na Rafa s předem zodpovězenou otázkou v očích.
"Pondělí?" Nahodil
Raf a když ucítil, jak mu na krk tlačí bota, ujistil se, že Bill bohužel ví, že ne.
"Středa." Řek stále stejně hravě Bill.
"Dej mi moje peníze." Řekl pak o poznání ostřeji a natáhl k němu ruku.
Raf cítil, jak z jeho krku naštěstí mizí bota atak se zvedl s rozbolavělými koleny a šel předat obálku Billovi. Ten ji s podivným úsměvem otevřel a peníze přepočítal, který se ještě rozšířil, když skončil a hodil si obálku do tašky po pravé ruce.
"Šikovný hoch." Obeznámil ho pak s úsměvem.
"Tímto ti už zbývají jen dvě splátky," oznámil slavnostně,"ale musím tě potrestat za to zpoždění…"
Povzdychl si hraně nešťastně .
Rafael zbedl. Viděl, jak se k němu blíží ty dvě gorili, jejichž ramena byla obohacena o provazce svalů. Jedna se vážně nehezky ušklíbla. A pak napřáhla svou obrovskou pěst a Rafael zděšeně zavřel oči a čekal bolest, kterou mu Billův výraz slíbil.
Místo toho ale uslyšel známý hlas.
"Kolik jim dlužíš?"
Rafael překvapeně otevřel oči a zahleděl se do tajemně modrých.
"Neite?" Otázal se nehledě na mladíkovu otázku a jen zíral na to, jak vysoký hubený spolužák zasadil zmítajícímu se obrovi (jehož napřaženou ruku doteď pevně svíral) ránu, po které se skácel na zem.
Ostatní, v čele s Billem, stále žvýkajícím čokoládu se zatvářili překvapeně.
"Kolik jim dlužíš?" Otázal se znova, ale jelikož se Raf neměl k odpovědi, otočil se k Billovi.
"Tak kolik, jsem ochoten dát vám navíc i za to, že mi přestanete šahat na, co je moje!" Nabídl Neit a sledoval toho kluka, jak kýve ze strany na stranu hlavou, jakoby musel hodně přemýšlet.
Hm..taky by stál za hřích.Pomyslel si Neit.
Ve chvíli kdy mu Bill sdělil částku překvapeně povytáhl obočí.
"No, nejsi troškař." Prohodil směrem k stále zaraženému Rafovi.
"Buďto dej anebo vypadni a nech mé hochy, ať dělají svou práci." Obeznámil ho s celou situací Bill.
"Jistě,"utrousil Neit, než před něj hodil balíček bankovek,"stačí?"
Bill pohodil hlavou k bankovkám a jeden z chlapců mu peníze donesl. Počítal je s hladovým pohledem. Pak spokojeně kývl.
"To bohatě stačí." Kývl potěšeně a natáhl se do tašky pro další čokoládu.
Jeho ruka v ní chvíli bloudila, než našel správnou příchuť: vanilko-karamelovou.
"Bylo mi potěšením s vámi obchodovat." Ujistil je ještě, mezitím co strhl s čokolády obal a hladově se do ní pustil.
Neit se kysele zašklebil, než popadl Rafa a vytáhl ho z učebny. Ten vypadal stále neuvěřitelně zmateně a ztraceně. Když ho za nejbližším rohem Neit pustil, učinil pokus o normální větu.
"Já…ty..dluh..zaplatil…."
"Stačilo by díky." Ujistil ho Neit, který to s potěšením sledoval.
"Díky," vydechl Raf,"ale nemusel jsi to dělat."
"Udělal bych pro tebe cokoliv.." Usmál se Neit a sledoval ruměnec v Rafově tváři.
"Proč?" Otázal se nakonec.
"Nebylo by lepší zeptat se, co za to budu chtít?" Nahodil Neit.
Raf zbledl. Co po něm může jen chtít? Peníze přece žádné nemá a on to ví. Právě kvůli nim se dostal do maléru. A nic jiného ho nenapadalo.
Ale byl by ochotný pro něj udělat cokoli, i když se cítil hrozně trapně. Sám sebe v duchu ujistil, že mu všechny peníze vrátí. Ovšem něco v Neitově výrazu ho utvrdilo v tom, že by nebyl moc rád kdyby mu to teď řekl.
"Já...co bys chtěl?" Zeptal se tedy nejistě.
Neit se spokojeně zašklebil. Tohle byl dobrý tah-věděl že tímhle si u mladíka získal sympatie. Zároveň však neustále cítil přítomnost lovce.
A to mě starý ujišťoval, že o něm ještě žádný lovec neví. Povzdechl si otráveně. Zatím ale proti němu nehodlal vystoupit. Nejlepší by bylo, kdyby lovec nevěděl, že on o něm ví. Nechtěl teď bojovat, to by mohlo zničit celý plán. Zřejmě pak zavolám do agentury ať se o něj někdo postará. Teď ale nebyl čas na takové úvahy.
Mlsně se olízl a v očích mu nehezky zasvítilo.
"Pusu." Odpověděl na Rafaelovu předchozí otázku.
Ten vyjukaně koukal na vyššího z nich.
"Vtip?" optal se s nadějí v hlase.
Stejným hlasem, kterým budeš sténat moje jméno.
"Vůbec." Ujistil ho Neit a sundal si brýle s obličeje.
Tím pádem byly jeho oči ještě větší a jasnější. Rafa jakoby magicky přitahovaly. Což bylo zvláštní-vždycky mu připadalo odporné, když se v jeho blízkosti kluci líbali, nebo nedej bože dělali něco intimnějšího (naštěstí toho tak často nebyl svědkem). A teď sám měl políbit kluka a ani se mu to nehnusilo..připadalo mu to normální. Zadíval se na jeho rty, když se vyšší mladík sklonil na takovou blízkost, že ho na tváři zaštípal jeho horký dech
"Tak?" Optal se Neit a ještě o kousek se přiblížil k druhému mladíkovy.
Jejich rty však nespojil, čekal, chtěl, aby první krok udělal druhý a to sám. Ten rozpačitě přešlapoval, než na kraťoulinký a přesto nádherný okamžik spojil jejich rty.
"Já..jídelna…pojď!"
Vykoktal nakonec a Neit to bral tak, že ho chce dovést do jídelny. Olízl si rty, pohlédl na Rafův zadek (zahnal úchylné představy) a vydal se za ním. Pomalu, ale jistě se zaplétáš do mých sítí….
Pomyslel si, aniž by věděl, že se do nich zaplétá i on sám…

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 20. dubna 2010 v 18:30 | Reagovat

moc, moc se mi to líbí:)

2 Gel-chan Gel-chan | Web | 20. dubna 2010 v 22:08 | Reagovat

Moc povedené .. těším se na pokráčko.

3 Satiras Satiras | 20. dubna 2010 v 22:26 | Reagovat

pááááni super prostě nemám slov ... tahle kapitola bomba :-) a ten sladký polibek na konci to bylo strašně roztomilí :-) doufám,že další kapča bude brzo :-) už se nemůžu dočkat strašně se těším :-)

4 Lilith-sama Lilith-sama | 21. května 2010 v 21:39 | Reagovat

Tá posledná veta sa mi veľmi páči. A vieš čo by sa mi páčilo ešte viac? Pokračovanieeeee!!! :D:D:D

5 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 30. května 2010 v 19:21 | Reagovat

joooooooooooooooooooo ! bože sem to ale uhylák! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama