Ona...je on? - 2) kapitola

3. dubna 2010 v 21:53 | verasi |  Ona...je on?
Druhá kapča je tu:
PS-Hlásněte v anketě!!!!!

2) kapitola

Matt

Nemohl jsem si pomoct, ale můj nový ředitel mi svým zjevem připomínal Santa Clause. A pohledem toho nedávno zatknutého pedofila. Místo do očí se mi celou dobu díval do výstřihu, což mě značně štvalo už jenom proto, že jestli se takhle dívá do výstřihu každé, mohl by poznat, že ho mám vycpaný. Na druhé straně by to mohlo být vážně vtipné, jak by mu zamrzl úsměv na rtech. Ovšem za ty problémy by mi to nestálo.

Na sexy učitele, který do mě vrazil na chodbě jsem se snažil nemyslet. Doufal jsem, že ho budu mít jen minimálně, nebo taky vůbec. Ředitel mi sice řekl jméno mého nového třídního, ale kvůli tomu, že jsem byl celou dobu myšlenkama střídavě u toho průseru, až to praskne a u šedých očí, pamatoval jsem si akorát příjmení-Dark. Ale nebyl jsem si jistý, jestli jsem si to nezkomolil od jména toho slaného matematika a taky zpěváka (neobvyklá kombinace) Joshe Darka. Těžko říct.
Každopádně když jsme s panem ředitelem ukončili ten děsně zajímavý hovor, sdělil mi číslo pokoje, ve kterém budu bydlet a kde jsou už moje kufry a taky jméno mé spolubydlící. To jsem si naštěstí pamatoval-Tanya Green. Říkal to jméno sice s menším tikem v oku, ale tím jsem se pro jistotu nezabýval. Pak i popřál hodně štěstí a já si v duchu říkal, že ho ještě budu potřebovat.
Potom zavolal svou zástupkyni. Jsem si jistý, že kdyby na mém místě seděl kdokoli od nás z mé minulé třídy (tedy heterosexuál) okamžitě by se do ní zamiloval. Dobře vyvinutá blondýna (i když kdo ví, možná je taky vycpaná) s dlouhýma nahoma narvaná v oblečku o dvě čísla menším než by byla adekvátní velikost. Když jí ve dveřích, když jsme opouštěli (já a zástupkyně) ředitelnu, vypadly z ruky papíry na zem a ona se pro ně sehla, měli jsme s panem ředitelem odlišné reakce. Mně se zhoupl žaludek, on se vyklonil, aby líp viděl. To kdyby se tady sehl ten červenovlasý…..Hmmm.
Okamžitě jsem si zakázal takové myšlenky a poslušně klusal vedle zástupkyně. Ta se přehrabovala při cestě v papírech, takže se vůbec nedívala, kam jdeme, ale vypadala, že si je naprosto jistá kam má jít. Za to já se nervózně klepal a křupal prsty. Jeden z mých zlozvyků už od mládí, za který jsem po prstech vždycky dostal. Možná právě ten - podle mamky-otřesný zvuk na mě přilákal její pozornost.
"Musíš být nervózní." Podotkla jako by to nebylo zřejmé.
"Trošičku…" Připustil jsem a ona se usmála.
"Nemusíš, dívej už jsme tady!" Zastavili jsme se v druhém patře kousek od místa, kde jsem se s ním srazil.
Poté jednou ze svých ruček s dokonale upravenými a rudě nalakovanými nehty zaklepala. Ani nepočkala na vyzvání, otevřela dveře, ale ještě před tím se ke mně spiklenecky naklonila a zašeptala: "Třídní je fakt sexy a pohodovej chlap!" A mě se zmocnilo neblahé tušení, které se v zápětí potvrdilo, když se otevřely dveře a uprostřed třídy stál ten s krásným zadkem, šedýma očima a rudými vlasy….ten kdo mě srazil na chodbě. Sexy učitel, který se na mě chvíli vyjeveně díval (asi mě viděl stejně rád jako já jeho) a opak se usmál a prohlásil:
"Vítej u nás, Kate!"
Asi jsem udělal hodně zmučený obličej, protože mi zástupkyně ještě stiskla rameno, než se otočila a na svých 10 centimetrových podpatcích odkráčela. A já stál pořád u dveří jako pako a snažil se o úsměv. No, jemu to šlo rozhodně líp.
"Co kdybys šla tady, hezky doprostřed a něco nám o sobě řekla?" Odhalil v úsměvu svůj bílý chrup.
Poslušně jsem došel doprostřed třídy a snažil se ignorovat všechny ty obličeje. Připadal jsem si jako v Zoo, akorát že teď jsem byl to děsně zajímavé zvířátko v kleci já. Zhluboka jsem se nadechl.
"Mé jméno je Matt Donerss a teď se musím vydávat za Kate Donerss, díky blbému nápadu mé sestry. Kdo nevěří, ať si šáhne pod sukni, nebo bych si mohl vyndat tu vycpávku z výstřihu? A co mě v současné době nejvíc zajímá? Jak vypadáte úplně nahý, pane učiteli."
No, tak dobře. Sice jsem měl sto chutí to říct, ale nakonec jsem podal mnohem přijatelnější verzi:
"Jmenuji se Kate Donerss, s rodiči jsme se sem přistěhovali před pár týdny. Povolání mého otce ale vyžaduje častou přítomnost mimo domov, takže mě naši přihlásili sem. Mé koníčky jsou," na chvíli jsem zaváhal, zda říct svoje nebo Kateiny, ale nakonec jsem se rozhodl pro ty svoje,"kreslení a taky sbírám plakáty."
Třídou se ozval potlesk, po kterém se mi podařila aspoň slušná napodobenina úsměvu. Učitele jsem si zatím nevšímal a dokonce jsem se na něj při své řeči ani jednou nepodíval. On se ale celou dobu na mě díval, nějak divně. Anebo jsem už paranoidní. Nakonec, když jsem domluvil, se otočil na třídu.
"Má někdo na Kate nějaké otázky?" Optal se přívětivě a hned bylo plno rukou nahoře.
Potichu jsem zasténal. Proč zrovna já? První vyvolal nakrátko ostříhanou holku s vyhublou koňskou tváří.
"Jaká je tvé oblíbená barva?" Zeptala se mile.
"Černá a mám moc ráda i fialovou." Odpověděl jsem.
"Takže vyznáváš styl emo?" Zeptala se další dívka s kulatými brýlemi.
"Ne, ale nic proti němu nemám." Odvětil jsem, ale cítil jsem, jak se mi do hlasu vkrádá hořkost.
Nemysli na něj, nemysli na něj, nemysli na něj…!!!!!
Pak přišlo ještě pár podobných dotazů, než neočekávaně zvedla ruku jedna holka.
Měla dlouhé kakaové vlasy, které měla přehozené přes obličej, takže jí do něho nebylo ani pořádně vidět. Ale její oči-tmavě hnědé jako hořká čokoláda se na mě podívaly s překvapivou intenzitou. Učitel ji vyvolal a ona položila otázku, po které všichni ztichli.
"Máš ráda temné barvy a tvé oči jsou smutné a hluboké," konstatovala a já na ni překvapeně hleděl," pokusila jsi, si někdy ublížit?"
Tušil jsem, že bych měl říct, že ne. Ale její oči by to poznaly, tím jsem si byl jistý. Nevím, jestli bych se přiznal, kdyby na mě její oči nehleděly.
"Jednou…" Zašeptal jsem.
A pak bylo ticho. Nikdo nic neřekl, jen ta holka se usmála. A světe div se, přátelsky. Jako by něco našla, co dlouho hledala. Na jednostranu mě to potěšilo, na druhé straně mě trochu děsila. Ale asi jsem nebyl jediný.
Chvíli to vypadalo, že ticho nikdy neskončí, ale pak se učitel vzchopil a promluvil, kupodivu stejně mile a vyrovnaně jako předtím.
"Moc ti děkujeme, Kate, za to, že si se nám představila, tvé místo je v prostřední řadě, ve druhé lavici, to je zatím volná, budeš sedět sama, než si zvykneš." Oznámil a ukázal na jedinou volnou lavici.
Vyšel jsem, pomalu a svižným krokem a zrovna když jsem procházel kolem lavice jedné blonďaté dívky, mi někdo podkopl nohu. Ne někdo. Ona. Ta blonďatá holka. Co má sakra za problém? A v zápětí jsem to zjistil, to když sotva slyšitelně zašeptala:
"My tu dalšího blázna nechceme, táhni zpátky!"
Byl jsem vážně rád, že jsem jenom klopýtl a neupadl. Ale měl jsem nehoráznou huť chytnout tu krávu za vlasy a pořádně trhnout. Zrovna když jsem se nadechoval, že jí šeptem něco odpovím, ozval se učitel:
"Alice, ty jsi Kate podkopla nohy?"
A tentokrát jeho hlas nezněl ani z poloviny tak mile, jako předtím. Bylo v něm jakési ostří, které se ti povědomě zarylo pod kůži. Byl jsem rád, že takhle nemluvil na mě. Ale rozhodl jsem se, že pokud tahle holka chce boj, má ho mít. Když jsem snesl narážky a posměch kluků od nás a to i od toho, kterého jsem miloval, tahle holka bylo to nejmenší.
"Ne pane učiteli," předběhl jsem Alice (jak se ta dívka jmenovala) s odpovědí, "ona si jen chtěla prohlédnout jestli má dobře nalakované nehty, ovšem, když člověk vnímá akorát sebe jako střed vesmíru, nemůže si všimnout, že někdo jde kolem ní."
A zase všichni ztichli. A podle toho jsem poznal, že jsem si zřejmě začal boj s hvězdičkou téhle třídy. A pak promluvil učitel a k mému udivení nezněl tak, jako předtím když mluvil na Alice (která teď rudla vzteky).
"To mnohé vysvětluje." Řekl jen a já se pak konečně mohl sesunout do svého nového místa .

Kelan
Ta dívka, Kate není zřejmě zas až takové trdlo. Přesvědčil jsem se o tom pár minut potom, co přišla do naší třídy. Jak zástupkyně odešla, zdálo se, že ztvrdla na místě. Jen na mě hleděla jako na něco, co potřebuje nutně dostat ze své přítomnosti, jako jedovatého hada. Sice jsem to vůbec nechápal, ale rozhodl jsem se být na ní co možná nejmilejší, aby se jí tady začalo líbit.
"Co kdybys šla tady, hezky doprostřed a něco nám o sobě řekla?"
Vyzval jsem jí mile a ona doopravdy po chvilce přemýšlení spustila. A já ji zatím pozoroval a dalo by se říct-analizoval. Něco na ní bylo totiž hodně divného. Byla hodně hubená, jako proutek a taky hodně bledá. Dlouhé, už trochu zacuchané blond vlasy a obličej s jemnými rysy. Na obličeji nebyly výrazné ani tak ty lososové rty, ani protáhlý nos, ale ty oči. Dva zářící smaragdy. Její tělo byla další zvláštní věc. Ona neměla boky, vůbec, školní sukně na ní visela. Neměla žádné typické ženské tvary až na hodně velká prsa, které se k její postavě příliš nehodily.
Sečteno, podtrženo, ona nebyla přímo hezká.
Ale nebyla ani škaredá a zároveň to nebyl ten obyčejný průměr jako většina holek. Jak říkám, něco mi na ní připadalo divného. No, možná se nechala přeoperovat z kluka na holku. Zajímavá, leč nepravděpodobná představa.
Domluvila a podívala se do země. Přemýšlel, jestli vycítila můj pohled, nebo se mi to zdá. Každopádně jsem se zeptal třídy, jestli na ní nemají nějaké otázky. Samozřejmě že měly. Znám svoje zvědavé holky. Ptaly se na všechno, div ne na barvu jejích kalhotek. Ale její názory nebyly špatné, má ráda renesanční umění a detektivky. To bylo zvláštní, většina dívek by řekla romány nějakého typického autora. Ale ona řekla Ed McBain-Sněhurka. Četl jsem to, ostatně jako všechny jeho díla a je to docela děsivý a psychologický thiller.
Pak zvedla ruku Tanya. Neobvyklé, ona se většinou o okolí nezajímá, dokud není přímo tázána. Teď se ale chtěla ptát ona. Upřímně jsem jí ani nechtěl vyvolat, ale někdy jsou ty její řeči docela zajímavě-a hlavně děsivě-vhodné. Nakonec jsem jí tedy vyvolal a ona zabořila pohled těch svých hypno očí (jak jim přezdívám) na Kate. Chudák holka, já když se na mě poprvé podívala, jsem sebou taky málem švihl a i na ní bylo vidět, že by nejradši byla hodně daleko odtud. Zvláštní bylo, že svými smaragdy neuhnula. Možná jsou její oči jediné, které se s těmi uhlíky můžou měřit. Nakonec z Tanyai vypadlo ještě něco horšího, než jsem čekal.
"Máš ráda temné barvy a tvé oči jsou smutné a hluboké," konstatovala a její oči se rozzářily," pokusila jsi, si někdy ublížit?"
Třída ztichla a ani já se popravdě neměl k tomu, abych něco řekl. Svým způsobem jsem měl Tanyau rád, pro její zvláštní chování a schopnost každého zastrašit. Za tu dobu co jsem jejím třídním jsem si stihl zvyknout na její pohledy a i na ujeté řeči. Taky jsem si byl vědom, že jsem učitel, s kterým Tanya nejlíp vychází a školní psycholog říká, že o mně často mluví a to v dobrém. Možná že tohle byly důvody, proč jsem novou holku nechal Tanyae odpovědět. Každopádně jsem čekal, že ona řekne něco jako: "Ne, v žádném případě!" Nebo taky: "Na to jsem nikdy ani nepomyslela!"
Ale ona svou odpovědí všem vyrazila dech.
"Jednou…" Zašeptala.
A zase tu bylo to zvláštní ticho a mě až po chvíli napadlo, že bych ho měl přerušit.
"Moc ti děkujeme, Kate, za to, že si se nám představila, tvé místo je v prostřední řadě, ve druhé lavici, to je zatím volná, budeš sedět sama, než si zvykneš." Oznámil jsem jí mile a nezapomněl na úsměv.
Cítil jsem, že jí to vyvedlo z míry. Možná si myslela, že se k ní odteď budu chovat jako k bláznovi, ale upřímně, já když vidím otce tak mám chuť ublížit sobě anebo jemu docela často. Takže ji chápu. A navíc to udělala jen jednou a to snad každý. Ale málokdo by to přiznal. Ona ano. Má vážně zvláštní charakter.
A o jejím charakteru jsem se utvrdil ještě víc, když šla kolem Alice a ta jí podkopla nohy. Ani se pořádně neobtěžovala to zakrýt a já nejsem slepý. Naštěstí Kate nespadla, jen se zakymácela, ale rovnováhu udržela. Taky jsem viděl, jak se k Kate Alice naklání a něco jí šeptá. Neslyšel jsem sice co, ale podle výrazu co kate nasadila, nic pěkného.
"Alice, ty jsi Kate podkopla nohy?" Řekl jsem a dal jsem si záležet, aby to bylo řečeno hodně mrazivě.
Na hodně lidí to působilo až hrozivě, ale já věděl, že Alice to maximálně vyleká, ale za chvíli se ta její sviňská povaha vrátí. Znám své lidi. Znám Alice. A v tu chvíli se Kate projevila-vystrčila drápky.
Ne pane učiteli," předběhla Alice (která přitom rudla vzteky) s odpovědí, "ona si jen chtěla prohlédnout, jestli má dobře nalakované nehty, ovšem, když člověk vnímá akorát sebe jako střed vesmíru, nemůže si všimnout, že někdo jde kolem ní."
"To mnohé vysvětluje." Podotkl jsem, protože mě nic jiného, co bych mohl říct nahlas nenapadlo.
Každopádně, podle Alicina výrazu právě zasela vítr a sklidí bouři. I když, kdo ví jaká mrška je Kate ve skutečnosti?

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Na co mám napsat jednorázovku?

Monochrome Factor 47.5% (29)
Bleach 27.9% (17)
Death Note 24.6% (15)

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 3. dubna 2010 v 22:08 | Reagovat

Pěkné, pěkné...Tanya se mi líbí...

2 terkic terkic | Web | 3. dubna 2010 v 22:41 | Reagovat

tahle kapča se mi moc líbila, jsem zvědavá,jak to bude dál:)

3 noriuke kai sairo noriuke kai sairo | 4. dubna 2010 v 0:14 | Reagovat

jaj tanya se mi vážně líbí...chudák matt...snad to tam zvládne...zajímaví povídky...těším s na další díl...moc

4 sajuri sajuri | Web | 13. dubna 2010 v 14:41 | Reagovat

oo..... tesim se na pokracovani..... slibne se to rozjizdi... nejvic me zajima co je zac ta tanya.... a atky jak se to s panem profesorem bude mit :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama