Ona..je on? - 3) kapitola

15. dubna 2010 v 17:27 | verasi |  Ona...je on?
Tak tady je slíbená kapitolka, jednorázovka dneska nebude. Mám rozepsané pokráčko na Příště neutečeš! a jednorázovku na Death Note, na Naruta a Bleach. Kterou dřív dokončím, tu přidám

3) kapitola


Matt

První hodina byla matika a tu vážně nesnáším-další podstatný rozdíl mezi mnou a Kate, zatím co ona měla za 1, já jsem si stěží udržel 3. Tak jsem se snažil co nejvíce vsáknout do lavice a neupozorňovat na sebe. Což bylo podstatně těžší, když se všichni místo o novou látku zajímali o mě. Zřejmě jsem je svým hrozným přiznáním a následujícím vyhlášením války s princeznou dost zaujal. Snažil jsem si jich aspoň nevšímat a hypnotizoval jsem desku lavice.
Nevěděl jsem, jaký sešit máme mít do matiky a tak jsem zainprovizoval s obyčejným středně tlustým nelinkovaným. Probírali jsme zrovna rovnice-pro mě amazonský prales-a já poslušně zapisoval všechna ta čísla a x do sešitu, aniž bych pochopil jejich význam. A v tu chvíli, jako bych toho za dnešek neměl už dost, se ozval můj soukromý idol:
"Kate, ve tvém spisu bylo, že miluješ matiku."
Stejně jako spalničky. Pomyslel jsem si hořce a uhnul pohledem před jeho šedýma očima. Klid, nerudni, nerudni, to rozdýcháš!

"Tak co kdybys nám šla vypočítat tenhle příklad?"
A co radši umřít? S otráveným obličejem jsem se vysoukal z lavice (a dal si pozor, abych šel jinou stranou než minule, kdy jsem málem hodil držku) a došel až k tabuli. Mohlo by to být napsané třeba japonsky a rozuměl bych tomu úplně stejně.
"No tak!" Povzbuzoval mě Dark s úsměvem, za kterého se mi podlamovaly kolena.
V tu chvíli, jako zázrak z nebes se otevřely dveře a v nich stál asi 30tiletý svalovec s nakrátko ostříhanými černými vlasy a černýma očima. Úplně jsem viděl, jak polovina holek ve třídě slintá už při jeho zamračeném pohledu. Můj typ to ale nebyl a na mého (ne, ne, ne on není můj v žádném případě) rudovlasého boha neměl. Hned jak vešel, přejel celou třídu pohledem (včetně mě) načež se pohledem zastavil na Darkovi.
"Jdu si pro Alici, má se dnes účastnit atletické soutěže, jste s tím obeznámen?" Měl na můj vkus moc drsný hlas a Alice se ihned zvedla, zamávala řasama a odkráčela až k té hoře svalů.
"Ano, samozřejmě." Ujistil ho Dark a já mezitím spatřil svou záchranu.
Dívka v první lavici totiž měla výsledek (co já vím, jestli dobře nebo špatně, ale aspoň něco) a já ho bleskově opsal na tabuli. Když se ten chlápek odporoučel (a já si neodpustil podívat se mu na zadek), Dark šel zkontrolovat ten příklad. Byl naštěstí dobře, sice dobře opsaný ale to nemohl Dark vědět.
"Skvěle, jsem rád,že jsem do své třídy získal dalšího Ansteina jako je Carie." Kývnul na dívku od které jsem příklad opsal a usmál se.
Když se směje…tak bych ho nejradši…nic!!!!!
Sklonil jsem hlavu a rukávem si otřel slinu, než jsem se vydal zpět na místo. Zrovna zazvonilo (sladké vysvobození) a Dark si rukou unaveně pročísl ohnivé vlasy a odešel. A já chtěl právě teď ze všeho nejvíc volat Kate a říct jí, že bych se mnohem radši zamiloval na chlapecké do nějakého splašeného teenagera než na dívčí do učitele. Ale zabránilo mi v tom hejno supů..
No dobře, neměl bych takhle mluvit o svých spolužačkách. Ale ony byly vážně nesnesitelné, když se mě ptaly na všechny možné věci kromě kluků. Tohle se u kluků nedělá ( i když já uznávám, že nejsem úplně ideální prototyp kluka), tam se prostě poplácá po rameni, maximálně se zeptají :
"Kolik bab si vojel frajere?"
A na to já mám připravenou skvělou odpověď:
"Žádnou, ale tebe..tebe bych vojel frajere."
No dobře, to poslední si většinou jenom myslím. Kdybych to řekl už při seznámení, měl bych peklo od začátku a z nosu by mi tekla malinovka. Kdyby to Kate dovolila..Ale ta tu není. A nebyla tam ani tehdy když jsem ho políbil na rty. A když mi za to on dal co proto. A na vteřinku jsem ucítil znova jejich opojnou chuť a sladkou příchuť jeho jazyka. A stejně výrazně jsem na kůži ucítil podrážku jeho boty. Do očí se mi na pár vteřin vedraly slzy. Nemysli na to
,nemysli na to, nemysli na to, nemysli na to…
"Kate! Hej, posloucháš mě!" Vyrušil mě z ne tak dávných vzpomínek hlas zrzavé dívky.
"Eh, promiň, na chvíli jsem se zamyslela." Omluvil jsem se a ona jen protočila oči a zopakovala otázku:
"Líbí se ti třídní? Že je kusanec…" Odvětila s leskem v očích.
Na chvíli jsem zaváhal co mám říct-dosud jsem se nikomu nesvěřoval s kluky kteří mi padly do oka jinému než-li Kate. Ta to uměla pochopit a zasmát se.
Ostatních jsem vždy mlčel. Ale tady to bylo přirozené..v téhle kůži to bylo přirozené. Bůh ví co v mé kůži dělá Kate..s Kevinem. Zhnuseně jsem nad tou představou zakroutil hlavou, než jsem té dívce váhavě odpověděl.
"Líbí se mi, je pěkný." Přiznala jsem.
"Tak na ně rychle zapomeň!" Ozvalo se ledově za mými zády.
Otočil jsem se a spatřil dívku, která seděla vedle té blondýny. Měla delší sestříhané hnědé vlasy s výrazným bílým pruhem na afině a ledové světle hnědé oči. Sukni měla zkrácenou aspoň o dva centimetry, takže ukazovala velký kus opálených lýtek světu. Bílá košile s vázankou na jejím hubeném těle visela -byla skoro stejně hubená jako já ale bylo vidět, že má aspoň náznaky úzkých boků.
"Ten je Alicin." Poznamenala s klidem a podávala se na mě dost hnusným pohledem.
Skvěle, dělnice včelí královny vystrčila žihadlo…
Jen jsem pokýval hlavou-nejsem tak hloupý, abych na něho něco zkoušel.
Navíc jsem se nechtěl pouštět do hádek a chtěl jsem zavolat Kate. A v tu chvíli zazvonilo na hodinu (jak jsem při pohledu na rozvrh hodin zjistil) dějepisu.
***
Než jsem měl příležitost zavolat Kate uběhlo hromadu času-dějepis, angličtina..Ani o přestávkách jsem neměl moc času, protože se na mě všechny holky lepily jako vosy na med. Jediná dívka s vlasy barva kakaa a planoucíma očima se k ničemu neměla. Když konečně byla přestávka na oběd, vyrazil jsem jako raketa na záchody (a prvně vběhl na pánské určené pro učitele a zrovna nachytal našeho ředitele jak močí, vykoktal znechuceně pardon, zatím co on se úchylně culil a zdrhl na dámské), zavřel se do nejbližší kabinky a vytáhl mobil. Naťukal jsem její číslo a chvíli poslouchal její oblíbenou písničku od Tokio hotel, než se ozval její hlas-naschvál zhrublý.
"Prosím!" Zněla vesele.
"Nazdar Kate." Řekl jsem jemně a na chvíli se na konci telefonu ozvalo ticho. Slyšel jsem tam více hlasů mumlajících oplzlé poznámky a mezi nimi Kevinův hlas.
"Promiň kočko," ozvala se nakonec,"teď nemůžu mluvit. Doufám, že se tam máš dobře. Potom pokecáme o našich věcech o samotě. Miluju tě."
A pak to típla, než jsem vykoktal aspoň odpověď. Zajímalo by mě kdy později.
A další zajímavá věc byla, jak se dostanu do jídelny, když jsem všem holkám zdrhl. S útrpným výrazem jsem vyšel na chodbu a rozhlídl se. Nikdo koho bych znal, ale nebyl v mé blízkosti. Zdeptaně jsem svěsil hlavu.
"Já bych se na to taky mohl vysrat.." Zanadával jsem si v domnění, že nikdo není v mé blízkosti.
"Ráda mluvíte v mužském rodě." Ozvalo se za mnou.
Prkeně jsem se otočil a spatřil horu svalů z matiky v celé své kráse.
"Pardon." Omluvil jsem se za svá slova a srdce mi splašeně bilo.
Nikdy, ani když budu sám, nebudu mluvit v mužském rodě! Rozhodl jsem se.
"To nic," Usmál se, ale jeho oči zůstaly jako dva kameny.
"Proč vůbec nejste na obědě?" Optal se.
Nejsem nějaký génius, ale podle jeho oblečení-modrých sportovních tepláků a volné značkové mikiny jsem usoudil, že mám tu čest s učitelem tělocviku.
"Nevím, jak se tam dostanu.." Přiznal jsem zahanbeně.
"Spolužačky tě nenavedly?" Zeptal se a já se rozhodl mlčet.
"Zavedu tě tam sám." Rozhodl se, poté se otočil a vykročil směr (aspoň doufám) jídelna.
Chtěl jsem namítnout, že se tam nějak dostanu, ale už jeho velitelský typ chůze mě přinutil od toho nápadů upustit a vydat se jako poslušný voják za ním.
Velmi jsem se snažil celou cestu dávat pozor na cestu a ne na pozadí muže přede mnou, ale moc mi to nešlo (kdyby tu šel Dark, nešlo by to vůbec). Navíc bylo celou dobu ticho, jelikož ani á ani on jsme nebyli schopni začít konverzovat. Až když jsme byli na místě se otočil a usmál se. Zamrazilo mě z toho, ale úsměv jsem opětoval.
"Škoda, že nejste kluk." Prohodil a odcházel a buďto se mi to zdálo, nebo zamumlal něco jako: Už bych si měl obstarat nějakého králíčka.
Doufám…že vlastní králíkárnu.
Pomyslel jsem si a už chtěl vejít do jídelny, ale v tu chvíli se učitel otočil zpět na mě.
"Viděl jsem tu matiku." Oznámil mi s klidem než zmizel za rohem.

Kelan
Hodina matematiky nakonec proběhla v relativním lidu. Probírali jsme rovnice (které jsem, když jsem ještě studoval nesnášel) a já se rozhodl odzkoušet jestli je Kate vážně tak dobrá na matiku.
"Kate, ve tvém spisu bylo, že miluješ matiku." Řekl jsem a sledoval, jak svýma mechovýma očima uhýbá za strany na stranu.
"Tak co kdybys nám šla vypočítat tenhle příklad?" Navrhl jsem a sledoval její vyděšený výraz.
Byl jsem z toho drobet vykolejený, ale pak mi došlo, že asi nechce, aby ji ostatní měli za šprtku. Každopádně se s dost otráveným výrazem zvedla, obešla si třídu obloukem (zřejmě aby nešla kolem Alice) a rozpačitě se koukala na tabuli. V tu chvíli, kdy jsem se ji zrovna snažil povzbudit se ozvalo zaklepání a do třídy vešel l Mathews s tím svým profesionálním obličejem.
"Jdu si pro Alici, má se dnes účastnit atletické soutěže, jste s tím obeznámen?" Řekl stroze a Alice se v tu chvíli zvedla a jako raketa stála vedle něj a snažila se svůdně nakrucovat rty.
Musel jsem se usmát, věděl jsem, že to na něj platí asi jako na mě. Taky je na..hm…zajíčky. Zasmál jsem se v duchu a taky si pomyslel, že už příliš dlouho držím celibát. Ale při pohledu na rádoby svůdnou pózu Alice jsem si musel přiznat, že ho radši budu držet až do smrti, než si začít s tímhle.
"Ano, samozřejmě." Ujistil jsem ho a jal se zkontrolovat Kate ten příklad.
Byl bez jediné chyby. Spokojeně jsem se usmál, byl jsem rád, že konečně mám ve třídě někoho jako je Clarie-jedničkářka s nejlepšími výsledky.
"Skvěle, jsem rád,že jsem do své třídy získal dalšího Ansteina jako je Carie." Nezapomněl jsem obě dívky pochválit úsměvem, než jsem ji propustil sednout.
A pak konečně zazvonilo. Byl jsem utahaný a ještě jsem si potřeboval nutně odskočit na malou ( a to nejlépe na záchod do kabinetu a ne na chodbě, kde s oblibou chodí močit náš ředitel). Hodil jsem poslední ustaraný pohled na Kate, na kterou se, se zazvoněním vrhli spolužačky a začali se jí vyptávat. Pak už jsem ale vyběhl na chodbu a za tama do svého kabinetu který sdílím právě s Mathewsem. Ten teď zřejmě jako obvykle bloudí po chodbách s nepřístupným výrazem a děsí dívky, které si dovolí na vyleštěnou školní chodbu udělat šmouhu.
Zrovna když se mi konečně podařilo k němu doběhnout, k mému překvapení bylo odemčeno. Otevřel jsem dveře a spatřil Mathewse, jak stojí uprostřed kabinetu s rozepnutým poklopcem a mým pornočasopisem v rukou. Zatím co já rudnul, on se jen usmál.
"Něco jsem si půjčil." Oznámil mi, když kolem mě procházel a vtiskl mi časopis do ruky.
"Dobrý vkus." Ohodnotil ještě, než se zavřením dveří vyšel na chodbu.
Ještě chvíli jsem se z toho vzpamatovával, než jsem se podíval na časopis ve svých rukou a otevřené dveře kabinky. Mrkl jsem na hodinky na ruce.
Mám ještě 5 minut.. Pomyslel jsem si, než jsem zmizel ve dveřích záchodu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Na co mám napsat jednorázovku?

Monochrome Factor 47.5% (29)
Bleach 27.9% (17)
Death Note 24.6% (15)

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 15. dubna 2010 v 18:11 | Reagovat

moc hezké:D

2 Gel-chan Gel-chan | 15. dubna 2010 v 20:22 | Reagovat

Velice zajímavé, těším se na pokráčko :D.

3 M4x1c3k7 M4x1c3k7 | 15. dubna 2010 v 20:23 | Reagovat

Pěkné :-)

4 noriuke katsa  kai sairo noriuke katsa kai sairo | 17. dubna 2010 v 16:05 | Reagovat

och chudák kelan...honem pokračováníííí!!!!

5 Angela Angela | Web | 18. dubna 2010 v 16:20 | Reagovat

hehe... pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama