Ona...je on? - 4)kapitola (1/2)

24. dubna 2010 v 15:09 | verasi |  Ona...je on?
Hoja!
Takže vám přináším první část 4 kapitoly-která je podle mě mnohem míň zajímavá než ta druhá. V druhé části se nám totiž naši profesoři konečně trochu rozjedou a vyrazí spolu do Skyrtá vášeň aby tam ukojili svou potřebu. Seznámíme se tam s novou postavou-Levisem a zjistíme něco málo o úchylkách Mathewse. Druhá část přibude do úterý .
PS-Chystám další sadu obrázků tentokrát na nějaké anime, pokud máte nějaké speciální přání klidně napište.

4) kapitola

(1/2)

Ležel jsem na posteli a zíral na strop. Měl příjemnou barvu, která i ve tmě jakoby slabě zářila. Tedy-byl jsem kapku zděšen, když jsem zjistil, že původní barva byla růžová. Možná jsem gay, možná jsem kapičku zženštělý a právě teď mám paruku na hlavě naraženou tak silně-aby mi přes noc nespadla- že mám pocit, že mám hlavu ve svěráku, ale růžová, to je i na mě moc. Stejně jako celý první den na téhle škole.
Kde jsem se převlečený za dívku dostal do sporu s Miss barbie, zpozoroval, že můj třídní učitel je váážně kus a že učitel tělocviku chová rád králíky (anebo je na králíky-radši nemyslet). Potom přišlo na řadu dalších pár nudných hodin, které ovšem odhalily zajímavou skutečnost, že moje spolubydlící, není nikdo jiný než trochu (??) děsivá dívka s uhlíkovýma očima a divnými otázkami. Tanya Green. Oznámila mi to na obědech, kdy si ke mně přisedla (a pár lidí v nejbližší vzdálenosti si odsedlo) a začala konverzaci větou-
"Jsem tvá spolubydlící. Prosím, nepodřež se ve vaně. "

Vážně hrozně milý a sympatický človíček. Pak mi nabídla, že mě provede po škole, což mi zjistilo klid od ostatních spolužaček. Zřejmě radši spolkly své zvědavé otázky než by se k Tanyae přiblížily. Ale já jsem zjistil, že není vůbec tak špatná. O tom svědčí už to, že zeď tohohle pokoje-číslo 313- není z původní svítivě růžové přemalovaná na černou, nebo karmínově rudou (barva krve), ale na nebeskou modř. Název té barvy mi prozradila ona, těsně před tím, než se stal ten trapas.
Zrovna jsme se vraceli s prohlídky pokoje a zkontrolování mých kufrů, když vycházel z kabinetu můj rudovlasý král (měl bych s tím přestat, idol, bůh, král…..nebo po dnešním zážitku velký král? Jééééé). Myslím, že vycházel tak potichu proto, aby ho nikdo neviděl. Já jsem ho bohužel viděl úplně přesně-zrudlého v tvářích, udýchaného a s porno časopisem v rukou. I tupému by došlo, co právě dělal.
Bohužel to došlo mě a taky mému tělu, které si už dlouho neužilo a taky přece jen, jsem puberťák se splašenými hormony, takže to byla přirozená reakce. To že se mi postavil. Jeho reakce byla urychleně zamknout kabinet a vyřítit se z našeho dosahu co nejdál.
Tanya nevypadala moc otřeseně a chtěla normálně pokračovat v prohlídce školy. Mě však brzdil malý (velký) problém a tak jsem jí řekl, že si nutně potřebuju odskočit. Mám neblahý pocit, že jsem byl rudý až za ušima, ale díky bohu za sukni, která nepotřebné skryla.
Takže jsem vletěl na záchod, zamkl za sebou a vyhrnul sukni. Ani jsem se pořádně neujistil, jestli tam někdo není a už jsem se zakousl do zápěstí pravé ruky, abych nesténal a levou začal vyřizovat svůj problém. Moje představivost se v té chvíli i přes mé vnitřní ujištění, že to odbudu rychle, rozjela na plné obrátky.
Cítil jsem jeho rty na svých a jeho ruce na svých bocích. Cítil jsem, jak se naše erekce třou o sebe a jak mi touha spaluje tělo. Zasténal jsem, když mi jeho ruka jemně přejela po vyboulenině v kalhotách a když z nich osvobodil mé mužství a vzal jej do úst, málem jsem umřel slastí. Chtěl jsem se rozplynout a uniknout tak tomu smyslnému mučení a přitom jsem nechtěl, aby někdy skončilo.
Prohnutí v zádech.
Záblesk rudých vlasů
Výkřik..
Vyvrcholil jsem si do ruky. Ze zápěstí mi stékaly dva tenké pramínky krve, jak jsem se usilovně snažil nevykřiknout, a kolena se mi třásla. Musel jsem se posadit na záchodovou mísu a vydýchat právě prožitou slast. Pak jsem si omyl dvě drobné ranky a upravil sukni. Ovšem stejně když jsem uviděl Tanyain úsměv, jak mě viděla vycházet z holčičích záchodů, připadalo mi, že ví všechno. Znova jsem nehorázně zrudl a v duchu proklínal toho nádherného učitele, s rudými vlasy a dokonalým zadkem.
Každopádně jsem musel nasadit úsměv a vydat se na prohlídku školy, za které si stejnak spolehlivě pamatuju akorát záchody.
Potom následovala večeře, kde jsem opět seděl s Tanyaou, která měla sem tam nepochopitelnou poznámku nebo se v půlce věty zasekla a s vidličkou těsně u pusy čučela někam do daleka. Bylo to děsivě strašidelné, ale dalo se to přežít. Jen mě znervózňovalo, že Kate i přes ujištění, že se ozve ještě nevolala. Myslel jsem na to, když nastala doba koupání-za 15 minut měla být večerka- a já zaběhl do naší soukromé pokojové mini koupelny (většina holek dává prý přednost společné sprše v obrovské koupelně pro celé dívčí patro) a zabouchl za sebou dveře.
Zamkl jsem, konečně ze sebe shodil tu nepohodlnou školní uniformu a ještě nepohodlnější paruku. Připadal jsem si jako v ráji, když mě na ramenech netížily ramínka vycpané podprsenky a moje vlasy byly zase volné. Dal jsem si dlouhou a nutně potřenou sprchu, při které jsem pracně smíval ty kila malovátek, co na mě Kate napláskala. Měl jsem sice strach, že bez namalování budu vypadat jako kluk, ale na druhou stranu, všichni mi (k mé tehdejší zlosti a dnešní radosti) vždycky říkaly, že mám dívčí rysy. Když jsem po 10 minutách vylezl ze sprchy, přemýšlel jsem, jestli bych si měl nasadit vycpávky. Měl jsem na spaní pohodlné velké kalhoty a triko obřích rozměrů od taťky, ale jistota je jistota. S povzdechem jsem si to na sebe tedy natáhl-a asi 2 minuty na sebe zíral do zrcadla a říkal si, jak by mi bylo na chlapecké škole dobře.
Pak jsem si ještě musel na hlavu nasadit paruku. To byl problém, který mě dost tížil-strach že mi paruka ve spaní sjede. Kate mi sice říkala, že je to nemožné, ale stejně tak nemožné pro mého otce je, aby jeho jediný syn byl gay-a je. Nakonec jsem si ji na hlavu přímo narazil.
Když jsem vyšel, byla už jen rozsvícená lampička a Tanya ležela s knížkou v ruce. Naštěstí na sobě neměla žádné krajkové nic-jak to bývá ve všech těch filmech z dívčího internátu, ale normální pyžamo. Přemýšlel jsem, jestli bych teď neměl něco říct. Ale přerušilo mě náhlé zvonění mého mobilu.
He loves me, He loves me not
She loves me, She loves me not
He loves me, He loves me not
She loves me...
I started blurring the lines
Because I didn't care
I started crossing the line
Cause you were never there
No where to tur…,
Rozezněla se pokojem písnička, do které jsem byl jednu dobu vážně blázen. Byla od Tatu-ty holky jsem vážně miloval. Měl jsem jejich maxi plakát nad postelí a všechny jejich cedéčka (které doteď mám). Právě proto, že jsem měl nad postelí dvě krásné holky držící se za ruce, můj otec usuzoval, že i když jsem trochu zženštělý, rozhodně nejsem buzna (jeho oblíbená nadávka), ale to že hned vedle nich mám obří plakát Jamese Blunta, to už neviděl. No, každý vidí, co vidět chce. Každopádně můj mobil vidět sice nebylo-zato slyšet rozhodně.
Rychle jsem otevřel poličku, vyndal z ní dosud znějící mobil a uháněl pryč. Prvně jsem zvažoval koupelnu, ale tam bylo příšerné horko a plno páry a tak jsem radši zvolil chodbu-po večerce tam už stejně nikdo nebude.
Sotva se za mnou zabouchly dveře a já se odklidil do nejbližšího rohu, zvedl jsem mobil.
"Halo?", ozval se Katein normální dívčí hlas," Matte?"
"Jo jsem to já. Můžeš mluvit?" Optal jsem se.
"Jasnačka. Chybíš mi. Ale svět kluků není vůbec tak špatný jak jsem si myslela." Pronesla a přímo z toho čišel optimismus.
No, aspoň někomu je tady dobře. Pomyslel jsem si hořce.
"Vážně? A není to těžké to skrývat?"
"Ne, Kevin mi ve všem pomáhá, on je tak…." Začala a já věděl, že jestli nechci další 2 hodiny poslouchat ódu o božském Kevinovi, musím ji rychle utnout.
"Jo, to si dokážu představit." Ujistil jsem ji.
"Ale jinak je to fajn. Kluci jsou v mnoha ohledech lepší než holky. Vážně se mi tu líbí. Moc tu chci zůstat…" Pokračovala rozjařeně a já najednou neměl to srdce jí říct, že já tady mám víc problému, než jsem kdy měl.
Vždycky jsem jí všechno říkal-a najednou jsem neměl chuť s ní ani mluvit. Ony byla šťastná a bylo jí dobře. A já se cítil prázdný. Jako by najednou ona ode mě byla příliš daleko a nerozuměla mi. Mohla se o to pokusit-ale vždycky jsme byli dva na všechno-a teď najednou jsem si byl jistý, že by to nezvládla.
"Jasně, taky se mám docela dobře, ale předstírat, že jsem holka je vysilující." Odvětil jsem do telefonu a v tu chvíli jsem za sebou uslyšel hluk.
Prudce jsem se otočil a sklonil ruku s telefonem. Ale na chodbě byla tma a nic už se neozývalo. Možná to byl jen má představivost. Displej mobilu svítil do dálky, ale nikde nic.
Opět jsem si mobil přiložil k uchu.
"Halo? Stalo se něco?"
Kate zněla vyděšeně.
Přiložil jsem si ruku k úlekem zrychlenému srdci. Snažil jsem se vrátit se do klidu. Nádech, výdech, nádech, výdech…
"Nic, já jen..musím končit." Ubezpečil jsem ji trochu roztřeseným hlasem.
"Chtěla jsem ti toho ještě tolik říct, ale neva…Povíme si to zítra, oky?"
Její hlas zněl malinko zklamaně.
"Jasně. Dobru."
Vypnul jsem mobil a znova se pozorně rozhlídl. Nikde nikdo. Můj tep se pomalu zklidnil. Urychleně jsem se vydal zpátky do pokoje. Kdy jsem vešel, bylo už zhaslé. Po slepu jsem chtěl dojít do postele, ale zakopl jsem o kufr.
"Tvá postel je na druhé straně…" Ozvalo se z pod deky.
"Díky." Zamumlal jsem, než jsem se konečně dostal pod deku.
Ještě chvíli jsem hleděl na modrou zeď, než mi zapípal mobil. Mysle jsem, že je to Kate, ale displej ukázal jiné jméno. Roztřásli se mi ruce. Opatrně jsem dal přečíst a na obrazovce se ukázala fotka jeho, jak se líbá s nějakou holkou. Mobil mi vypadl z ruky a dopadl do otevřeného kufru bez jediného slyšitelného zvuku. Na displeji byl stále ten obrázek, který jsem nedokázal vypnout.
A stejně neslyšně jako dopadl mobil do peřin, stejně neslyšně se i po tvářích začaly koulet stříbrné kapičky žalu. Zrada bolí.
Kdybych jen tenkrát věděl……

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 24. dubna 2010 v 15:32 | Reagovat

plánuju oba dvě povídky... ;) Ten konec jsem trochu nepochopila, ale nevadí

2 verasi verasi | Web | 24. dubna 2010 v 15:43 | Reagovat

Ten konec je spojen se starší událostí z jeho života a bude vysvětlen :D

3 Klapča Klapča | Web | 24. dubna 2010 v 16:29 | Reagovat

Ne, já jsem autorka těch, u kterých je napsáno, že jsem autor článku a Kiku je autorka těch, u kterých je napsaná zase ona :D

4 terkic terkic | Web | 24. dubna 2010 v 17:18 | Reagovat

doufám, že tu druhou část přidáš brzy, protože i tahle byla perfektní:)

5 Sajuri Hiroshima Sajuri Hiroshima | E-mail | Web | 25. dubna 2010 v 18:12 | Reagovat

krásička..... pěkně se nám to vyvýjí... :D:D:D

6 Lilith-sama Lilith-sama | 21. května 2010 v 21:15 | Reagovat

Noooo asi som to s tým "zajtrajškom" sľubovaným nejako nestihla *priblblý smiech*. Ale už som tu!!!! Ale aby som sa už konečne dostala ku komentáru. Už sa neviem dočkať, kedy konečne roztomilý pán profesor zistí, že jeho nová študentka je vlastne študent :D:D. Asi to bude pre neho pekný šok. Ale Mathews sa tam bude ešte hodne veľmi motať. A nejaký hlások tak dááááleko v mojej hlave mi hovorí, že to ešte pekne zamotá. Vrrrrr. Ale hlavne nech už je tu pokračovanie!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama