Ona...je on? - 4)kapitola (2/2)

24. května 2010 v 17:59 | verasi |  Ona...je on?
Zdravím....a zuřím.
Jsem nemocná, zase. Zánět horních cest dýchacích. Já jsem nemocná prostě pořád. Sotva přejde chřipka, je tu něco jiného. Jediné, co mě utěšuje, je, že i když jsem nemocná nemusím ležet a můžu být na compu.Takže se aspoň můžu plně věnovat povídkám. Ale čím víc se jím věnuji, tím víc magořím. Napadá mě totiž jednorázovka (shounen ai jak jinak) a to na anime Pokemon! Říkám že magořím!
Upozornění: Tato kapitola je i když se to někomu nemusí zdát, trochu drsnější. Jsou v ní prvky sado-maso a trochu zuboženého těla. Opět nedávám věkovou hranici, ale prosím, zvažte jestli chcete číst dál!

4) kapitola

(2/2)

Kelan

Tohle se může stát jenom mě. Ne, může není to správné slovo-musí. Kolikrát jsem si za tu dobu co sem tady neslušně řečeno vyhonil? Dvakrát. Jednou když jsem omylem v televizi přepnul na pánský striptýz a podruhé ve svém kabinetě na záchodech s porno časopisem v rukou. Byl zrovna čas na večeři-což uznávám, není zrovna nejvhodnější doba, ale zase všichni bývají na obědech, takže jsem počítal s tím, že mi to projde.

Takže jsem se uspokojil a rozhodl jsem se jít taky navečeřet. Prvně jsem chtěl ale někam do bezpečí schovat ten časopis. Takže jsem opatrně a velmi tiše odemkl dveře kabinetu, ale ve chvíli, kdy jsem se otočil, setkal jsem se s dvěma páry zvědavých očí. No bezva. Jak jsem proboha musel vypadat, zrudlý v obličeji, s rozepnutým poklopcem (což jsem zjistil až později) a pornočasákem v rukou? Mám neblahý dojem, že velmi zajímavě. A podle toho, jak to v obou očích jiskřilo a podle šokovaných výrazů, mi taky hezky rychle došlo, že ví naprosto přesně, co jsem ještě před pár minutami dělal.
Rychlostí blesku jsem zamkl kabinet a proletěl kolem těch dvou. Dalo by se říct, že jediné moje štěstí bylo, že to nebyly žádné dvě uhihňané husy, ale nejmlčenlivější holka v okolí, Tanya a můj nový přírůstek Kate. Uch och.
Chudák holka je tu teprve den a už si o mě musí myslet, jaké jsem hovado. Nejhorší bylo, že jsme měli zřejmě všichni stejnou cestu-do jídelny. Aspoň že sedím dost daleko od normálních stolů, u učitelských. Povzdechl jsem si úlevně a vyhodil po cestě ten zpropadený časopis do koše. V tu chvíli se to zdálo jako docela silácké gesto, ale abych byl upřímný, moc silácké teda nebylo. V mém pokoji v zamčeném šuplíku (ve kterém jsem měl rovněž schovaných pár rajcovních fotek které jsem pořídil s tím minulým hřebečkem), bylo dalších podobných časopisů hodně. No co, jsem gay, ale pořád jsem chlap se svými potřebami.
Do jídelny jsem došel mezi prvními a k mému štěstí tu holky ještě nebyly. Urychleně jsem zalezl k jednomu z posledních učitelských stolů, který byl většinou neosídlený (možná kvůli oknu, které poskytovalo lákavý výhled na poslední část školy, čili kus trávníku, který byl téměř celý pokryt výkaly psa našeho školníka Buba-a, což u mnohých žáků způsobuje výbuch smíchu, Buba není jméno toho psa, ale našeho školníka) a byl jen pro dva lidi. Na večeři byly kapustové rolky, nebo špagety po milánsku. Důvod, proč v jídelně bylo na výběr ze dvou jídel byl prostý. Většina dívek tady si chtěla udržovat svou štíhlou linii, a proto hlasovala ve školním dotazníku pro dietní jídla (jako ten první hnůj), ale to by se tady asi učitelé ukousali hlady. Takže jsem si s vděčným úsměvem nandal na talíř pořádnou porci špaget a odklidil se k tomu stolu. Čekal jsem, že pojím sám, ale dřív než jsem si do úst vložil druhé sousto, vrzla židle a další talíř cinkl o stůl. Zvedl jsem hlavu a setkal jsem se s tmavým očima, ve kterých jiskřili pobavené ohníčky. Nevím, jestli si vzpomněl na to, co já, ale cítil jsem, jak pronikavě rudnu. Pohodil hlavou a usmál se.
"Jsi vážně roztomilý, škoda že nejsi můj typ. Ty bys asi v posteli být pasivní dlouho nevydržel, co?" Posteskl si Mathews.
Na chvíli jsem na něj vykulil oči. Takže je pravda, že je taky gay? Ovšem kdyby nebyl, copak by si nad tím pronočasopisem v mém kabinetě jenom tak honil? Někdy si vážně stojím na vedení. Pak jsem se ale usmál, zřejmě bude v tomhle blázinci jediný člověk, s kterým si budu moct popovídat.
"Škoda, ale já jsem vážně radši ten aktivnější." Pokrčil jsem rameny, nabral si pár špaget na vidličku a vložil si jej do úst.
"Takže taky na zajíčky?" Zasmál se a rukou si podložil hlavu, nevypadalo to, že by se chystal ještě dneska jíst.
"Nemám zoofilní chutě." Namítl jsem, ale na tváři se mi pořád rýsoval úsměv.
"Jak jsem říkal, škoda." Natáhl ruku a namotal si pramen mých rudých vlas na prst.
Tohle bylo riskantní, mohl nás někdo vidět. Naštěstí se nezdálo, že by si toho někdo všimnul. Škubnul jsem hlavou, ale on nepovolil. Škubl jsem ještě jednou, tentokrát prudčeji a bolestně jsem sykl. Pár mých vlasů mu zůstalo v rukou. Prohlížel si je, než opatrně rozevřel ruku a ony dopadly na zem. Sledoval jsem je, a přitom jsem byl stále jedním okem u něj. Zatím co můj talíř už byl téměř prázdný, jeho byl netknutý.
"Nebudeš jíst?" Optal jsem se.
Ten incident s mými vlasy jsem řešit snad ani nechtěl.
"Vlastně jsem myslel, že bychom si dneska mohli vyjít spolu na jedno speciální místo...Kelane?
Na konci jeho věty byl otazník, jako by čekal, jestli proti jeho oslovení budu něco mít.
"Speciální místo?" Byl jsem zvědavý.
"No, na místo kde muži jako my dva, hledají uspoko.."
"Bordel." Přerušil jsem ho.
Kývl.
"Půjdeš?"
Představil jsem si otcův brunátný obličej a jeho řev: Nikam!
"Moc rád ale není to daleko? V kolik výdem?"
Jo, starého psa holt novým kouskům nenaučíš.
"Už jsem domluvil taxík na půl 9." Na jeden hlt vypil svou sklenku rybízového džusu a zvednul se.
"Věděl si, že pojedu?" Povytáhl jsem obočí.
"Jel bych i bez tebe." Odvětil a otočil se k odchodu.
Kousek od stolu se však obrátil zpátky a zachichotal se. Vzhledem k tomu, že sám vypadal spíš jako nějaký kulturista, než uhihňaná holka, to vypadalo dost zvláštně.
"Málem jsem ti zapomněl vyřídit, že je dneska v 7 speciální schůze."
Kdybych byl pes, už bych vyl na měsíc. Takhle jsem akorát potlačil chuť být hlavou do stolu a zmučeně na Mathewse kouknul.
"Proč zase?"
"Giftová našla v koši u dámských záchodů pornočasopis. Byl plný mužů s muži, kteří prováděli nekřesťanské věci, nebo tak nějak to říkala."
"Hauuuuuuuuuuuuuuuuuuu." Zavyl jsem nad svou smůlou.
"A pak kdo je tu zoofilní kolego.."
***
Schůze byla dlouhá a nudná. Plná keců o tom, že dnešní dívky jsou zkažené až do morku kostí, když je něco takového zajímá a že to je proti přírodě a bla bla bla.... Přiznám se, že když jsem si představil, jak na ně bude zítra Ginftová prskat, bylo mi jih líto. Ovšem ne až tam moc, abych se sám zvedl a přiznal. To by hned ředitelství volalo mého drahého otce a já poslouchal jeho kydy
na téma:
Vy prašiví buzeranti....Oni to holky nějak pežijou.
Zatím co já trpěl, Mathews se evidentně bavil. Sice se tvářil vážně a přikyvoval, sem tam prohodil duchaplnou poznámku, ale jakmile se nikdo nedíval, mrkl na mě a ještě naznačil velmi neslušný pohyb rukou. Velká sranda by byla, kdyby ho někdo viděl. Na štěstí se tak nestalo a celá schůze dospěla ke zdárnému konci. Ještě že tak. Jediné, co mě ke konci nasralo byla ta přiblblá poznámka té staré čarodějky.
"Není divu, že se to tady rozmáhá, když už s tím tady má někdo zkušenosti." Dívala se svýma prasečíma očkama přímo na mě.
"Někdo má zkušenosti s tím, někdo si holt musí vystačit s vlastní rukou, když vypadá jako vy!" Usmál jsem se co možná nejmileji, ignoroval pohoršené zalapání po dechu a výbuch smíchu z Mathewsovy strany
a vypadl co možná nerychleji do svého pokoje, přichystat se na naši noční akci.
Vlastně si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem byl v botelu. Většinou jsem neměl nijak zvlášť velkou potřebu tam chodit, hlavně proto že jsem měl vždycky ve škole široký výběr a nemusel jsem za to chodit. Ale po tak dlouhé době celibátu, mi snad ani nevadí, že až se vrátím, bude moje peněženka o pár deka lehčí. To je život.
Takže když jsem v devět vystupoval z taxíku, na sobě bílou mikinu a tmavé džínsy před klubem Skrytá vášeň, byl jsem docela nedočkavý. Mathews stál hned vedle mě a svým zjevem připomínal spíš nějakého motorkáře, než-li učitele na internátní škole. Holt zdání klame, co s váma udělá jedna kožená bunda...Každopádně jsem čučel na blikavý nápis a přemýšlel, jaké to tam asi bude.
"Jdeme?" Zeptal se Mathews, čímž mě dokonale vyrušil z myšlenek.
Otevřel velké, lesklé dveře a první, co jsem ucítil, byl kouř a vzápětí mě oslnila záře reflektorů a barevný kouř, který vycházel ani nevím z kama. Vstoupili jsme dovnitř a moje oči si na to konečně přivykly. Byl to čtvercový sál s obrovským pódiem, na kterém se u tyčí kroutili různě staří kluci, s různou barvou vlasů a různou pletí. Někteří vypadly velmi mladě a jiní zase velmi exoticky. Jedno měli ale všichni společné-žádný z nich toho na sobě moc neměl. Nejen na pódiu se však kluci vyskytovali, i na parketě se to hemžilo mladými prostituty. Svíjeli se v divokém tanci, nebo se jen tak vyzývavě
povalovali na křeslech, kterými byl celý sál protkán.
"Vítej ve Skrytá vášeň." Šeptl mi ze strany Mathews do ucha.
"To je..." Nemohl jsem najít slova, která by zároveň vyjádřila mé zhnusení a nekonečnou touhu.
"Já vím." Pokýval Mathews hlavou
a s vševědoucím úsměvem se začal rozhlížet kolem.
Okamžitě mi došlo, že něco, nebo spíš někoho hledá.
"Ty už tu máš někoho vyhlédnutého?" Optal jsem se nevtíravě, ale jelikož se právě zapla velmi dunivá píseň, musel jsem spíš řvát.
"Jo, mám už tu někoho vyhlédnutého, speciálně pro moje potřeby."
Než jsem se vůbec stačil zeptat, pro jaké potřeby, jeho oči našly, co hledaly a on mě čapnul za ruku a táhl celým sálem až úplně dozadu. Tam už nebyla hudba tak hlasitá a světla bylo o hodně míň. Nebylo tam žádné křeslo, jen dlouhá vínová sedačka. A na ní jediná osoba. Zpočátku jsem na ni moc dobře neviděl, přece jen tam panovalo přítmý. Až když jsme došli k sedačce jsem si uvědomil, že je to kluk-jak jinak-a to velmi mladý a zvláštní.
Byl hodně hubený a jeho pokožka měla bledou barvu už na dálku, ale když jsem přišel blíž, připadal mi jako smrtka. Na sobě měl kožené kraťásky, které končily těsně pod zadečkem a rudé tričko bez ramínek, ale přesto byly jeho ramena a téměř celé ruce zahaleny černým šátkem a na dlaních měl ocelově šedé rukavičky.
Levou stranu obličeje mu zakrývaly vlasy téměř po bradu, ale pravá vypadala i přes viditelné líčení pořád velmi mladě. Jak nás ale slyšel přicházet, udělal prudký pohyb hlavou a já na chvíli spatřil, proč je jeho levá půlka obličeje skryta před světem. Od čela, přes oko až do půlky tváře se mu totiž táhla klikatá a celkem děsivá jizva.
Když už jsme byli těsně u něj, naprázdno jsem polkl. Mathews se ale jen usmál a posadil se těsně k němu. Udělal jsem to samé ale s menším odstupem, nechtěl jsem se na něj tak lepit.
"Kelane, tohle je Levis, Levisi, tohle je můj přítel Kelan." Představil nás a já se zdvořile usmál a on se něco podobného úsměvu také pokoušel vyloudit.
Nemohl jsem si nevšimnout, jak se Mathewsova ruka majetnicky obtočila kolem Levisova pasu. A potom si ho přitáhl k polibku. Na tom by evidentně nic tak šokujícího nebylo, kdyby hned potom co se od sebe odtáhli, ho velmi silně nekousl do krku. Tak silně, že měl v očích slzy a na krku krvavou skvrnu.
"Miluju chuť tvé krve."
Zasyčel Mathews a znova ho políbil.
A v tu chvíli mi to došlo.
Mathewsova speciální potřeba...
Ještě chvíli se líbali, než se Mathews zvedl a surově vytáhl Levise na nohy. Ten byl proti němu sotva poloviční, jako nějaké malé dítě, které poslušně udělá, co chcete. Teprve potom se ke mně sklonil a pobaveně šeptl:
"Dobře se bav." Ale já věděl, že po tom, co sem tady viděl, se už tady bavit rozhodně nebudu.
Ten kluk...Levis....
Sledoval jsem, jak ruku v ruce odchází. Když zahýbali a roh, Levis zaškobrtl, ale na nohách se udržel. Ovšem jeho šátek se trochu posunul a já uviděl další jizvu. Tentokrát malou a rovnou, jako od nože. A co bylo nejhorší, byla čerstvá.
..slouží k sado-maso hrátkám....
Zády jsem se zapřel do sedačky, jako bych se v ní mohl ztratit. Ale nemohl. Samozřejmě už jsem slyšel o praktikování sado-maso, ale nikdy jsem to neviděl tak blízko sebe. Neviděl tak zubožené a přesto svým způsobem nádherné tělo. A takový odevzdaný pohled.
Na chvíli jsem musel potlačit potřebu zvednout se a vyběhnout za nimi, abych toho kluka mohl od Mathewse odvést. Ale až příliš bolestně jsem si uvědomoval, že když Mathews ne, někdo jiný určitě ano. Pozítří, zítra nebo ještě tuto noc. Proč jsem sem proboha lezl? Byl jsem naštvaný sám na sebe. Ale jak jsem tohle mohl vůbec tušit? Pulzovalo mi v hlavě. Najednou se mi všechna těla tady hnusila, už to pro mě nebyli ani lidi. Už jsem neměl chuť na nějaké fyzické ukojení. Chtěl jsem hlavně ukojit svou psychiku. A v téhle chvíli to vypadlo, že nejlepší možnost je se pořádně opít.
Pomalu jsem se zvedl a dával si pozor, abych se cestou náhodou o někoho neotřel.
"Jednu dvojitou whisky...a rovnou 3krát..."
Mladý barman, překvapivě ženského pohlaví, tedy barmanka se usmála a postavila přede mě tři sklenky zlatavé tekutiny.
"Hodláte se pořádně opít a rozjet to?" Optala se a do úst si strčila kostku ledu.
"Jen to první," odtušil jsem s kyselým úšklebkem," jen to první..."

 ........Mathews a Levis.....

Držel jeho drobnou ručku ve své. Jen mu vadilo, že necítí dotyk jeho kůže, ale pouze látky, ovšem věděl, že vše se za chvíli změní. Podíval se na jeho obličej z profilu. Nádherný, jako jeho tělo a vůbec všechno co mu patřilo. Prohlížel jeho obličej a ve chvíli, kdy se setkal s jeho očima těmi svými uhl na jeho krk a spatřil krvavou skvrnu. Cítil jak se mu jeho vlastní krk stahuje.
Kéž by mohlo být vše jinak...
Přitáhl si ho k polibku, tak něžnému, až to překvapilo oba.
Kéž bych se ti dokázal přiznat...
Sklouzl rukama na jeho boky a ucítil jemné jizvičky, kterými bylo protkáno celé jeho tělo.
...jak moc tě miluju....


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Povídka na anime Pokemon, chtěl(a) bys?

Ano, pár Gary/Asch 52.6% (10)
Ano, pár Brock/Asch 10.5% (2)
Ano, pár James/Asch 10.5% (2)
Radši ne XD Pokemony nemusím XD 26.3% (5)

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 24. května 2010 v 18:42 | Reagovat

no pokud ti začíná hrabat, tak mě taky, páč mě to taky už napadlo:D jinak skvělá část, nemůžu se dočkat další a na ten konec sem zůstala zírat s otevřenou pusou dokořán:)

2 Aylen Aylen | 24. května 2010 v 19:46 | Reagovat

Super, těšim se na pokráčko :)

3 Lilith-sama Lilith-sama | 24. května 2010 v 21:31 | Reagovat

Chudáčik Lewis. Ho ľutujem, že sa musel stať obeťaou niečoho takého. Aj keď SM mi veľmi nevadí, vlastne vôbec, ale tá posledná veta ma odstala.
Z pána profesora Kelana mám čím ďalej tým väčšie nervy. VRRRR... Ale aj taký blázni musia byť.
On tak nič nooo. Kapitola super a teším sa na pokračko!

4 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 25. května 2010 v 17:07 | Reagovat

Tuhle povídku jsem ještě nečetla, ale co nejdříve se do ní pustím *přečetla "prvky sado-maso" xD* Na Pokémony, jo, mě jednou na Digimon Frontiers :D Tam byli takoví dva klučíci a ti se k sobě tak nehorázně hodili, navíc, jak jeden druhého najednou natiskl na stěnu...*nosebleed*...sice se chtěli poprat, ale...každý tomu říká jinak, že jo :D
S tebou bych si možná i rozuměla, na tohle máme úplně stejný názor. No a co, že ostatním tak připadáme, máme svou pravdu. Mám zamilovanou kamarádku, ale ta je s klukem už takové dva tři roky, takže je v klidu. Ale ze začátku jsme se spolu asi rok nebavily, takže se to taky projevilo. Každý se pak změní a ta změna tedy rozhodně není nic dobrého =__= Většinou.A mockrát děkuju za komentář! :D Netušila jsem, že ses na to až tak těšila :) Jsem moc ráda. Nemusíš se bát, žádné ťuťu ňuňu to nebude. Ne moc. Ze začátku se bude snažit o mírovou cestu, ale uvidí, že to jen tak rozhodně nepůjde :) xD

5 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 30. května 2010 v 18:59 | Reagovat

no byl oby to zajímaé xD jen bych nemohla pomýšlet na pokemony a na pikachu perverzní výraz xD muhaha

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama