FF Death Note-Noční můra

17. června 2010 v 16:55 | verasi |  FF-zbylé anime
Konichiwa! Hrozně moc bych vám chtěla poděkovat za vše komentáře. Jsou to jediné co mě drží nad vodou a co mi dává sílu psát dál. Proto se rdím, že vám přináším něco, čím vás možná zklamu. Mám z této jednorázovky špatný pocit. Ale měla jsem podivnou náladu a tato jednorázovka podle toho vypadá. A jelikož je trochu smutnější, příště to bude zas vtipná komedie s hepáčem, mám jednu vymyšlenou :D I když v ní zase bude trochu drama a akce-znáte mě :)
PS-Ta anketa souvisí s mými dvěma nápady tak pls hlasujte!
Jsem vám vděčná....
Vaše Verasi

Noční můra

Prostornou, tmavou hotelovou místnost osvětlovaly pouze dvě věci. Zaprvé notebook, ovšem světlo z něj částečně halila postava zhruba 20tiletého muže s havraními rozčepýřenými vlasy a očima, které by se svou temnotou mohli rovnat noci, která panovala venku. Seděl u notebooku a očima rychle přelétával informace na obrazovce, čímž si je dokonale ukládal do paměti. Potřebuji důkaz, pomyslel si L a jedním chodidlem se poškrábal na noze, že ty jsi Kira! Pomalu se spolu s točícím křeslem otočil na druhou-a poslední-osobu v místnosti, jež osvětloval zdroj světla číslo dvě. Měsíc, který dovnitř pronikal oknem, a jeho stříbřité světlo se lesklo na mladíkovy, který ležel na gauči a klidně oddechoval.

Bylo až ku podivu, jak dokonale nevinně ve spánku vypadal. Medové vlasy mu jemně spadaly na obličej, oči zahalené víčky s dlouhými, na muže nezvyklými řasami a lososové rty jemně vyšpulené. Ryuzaki-což byla jedna z mnoha L přezdívek-si pomyslel, že nikoho krásnějšího vlastně nikdy neviděl. Vypadal...božsky,andělsky. A sám o sobě se domníval, že je bůh nového světa. Dokázal zabíjet. Protože byl Kira. O ničem jiném, jako že právě tohle andělské stvoření, které mate vzhledem je Kira, nebyl Ryuzaki nikdy tak pevně přesvědčen.
Náhle sebou mladík ve spánku polekaně škubl, ale neprobudil se, čímž přerušil tok Ryuzakiho myšlenek. Lighte? L zmateně pozoroval postavu chlapce, jehož klidný spánek se náhle začal měnit. Vypadalo to, jako by ho náhle postihla noční můra. Samozřejmě, L zvažoval, že by to Light mohl hrát-a on byl sakra dobrý herec. Ale dokázal by, aby se jeho obličej tak podivně zkroutil? Aby mu na čele a pod nosem vyrašil pot a aby se celé jeho tělo změnilo v napodobeninu mučeného? Aniž by jedenkrát cukl víčky? A proč by vůbec předstíral, že má noční můru? Další jeho hra aby L konečně přesvědčil, že není Kira?
Ryuzaki si i na tu dálku nemohl nevšimnout, že mladý Yagami sebou nejenom hází na gauči, ale začíná něco mumlat. Nemohl však rozeznat co, proto se opatrně zvedl z křesla-aby nevykonal žádný hlasitý pohyb-a svou typickou shrbenou chůzí došel až k postavě na gauči. Sedl si-pokud se tak styl jeho sezení dal vůbec nazývat-a detailně se soustředil na Lightovy pohybující se rty. Konečně aspoň částečně porozuměl, co mladý detektiv a jak se l domníval vrah, ze spánku říká.
"Prosím..udělám...cokoli......ne...slíbili!"
To bylo to jediné, co mohl z chvějících se rtů mladíka vyrozumět. Zlý sen..nebo vzpomínka? Černými hloubkami pozoroval jeho tvář, než uviděl něco, co ho naprosto ohromilo. Lighotvi po tváři stékali spod zavřených víček tenké pramínky vody a namáčely mu límec košile, ve které usnul. Slzy! Došlo šokovanému L, když hleděl na jeho tvář. Cítil, že i jeho obličej se z obyčejné ledové masky mění na výraz zděšení. Viděl jsem přec už tolika slz...ale proč mě tak silně zasáhly právě tyto?
Rychle odvrátil tvář, aby se uklidnil. Pomalu vstal-stále otočen zády k tělu chlapce-a vydal se zpět ke své rozdělané práci. Rozhodnut zítra nějak zjistit, i podle toho mála co Light řekl, co se mladému Yagamimu vybavilo v mysli. Těsně před tím, než opět dosedl na svou točící židli, uslyšel poslední zoufalou větu, co vyšla z Lightových úst.
"Do té školy.....nikdy nevrátím!"
Za pár minut na to na to už Light Yagami spal opět spánkem klidného, chladného a vyrovnaného člověka.

O den později, v tom samém hotelu, v tom samém prostorném pokoji se opět nacházel Ryuzaki a opět s Yagamim. Tentokrát ovšem se Soichiro Yagamim, otcem chlapce, který byl podle L největší masový vrah historie. A právě kvůli svému synovi tu dnes Soichiro byl, aniž by to zatím věděl. Seděl naproti téměř neživě vypadajícímu, téměř o polovinu svého života mladšímu detektivovi, který se právě ládoval jahodami se šlehačkou.
"Ryuzaki," začal Yagami celkem trpělivě,"schůze skončila před necelou hodinou a ty jsi řekl, že mě ještě dnes nutně potřebuješ vidět a něco se mnou o samotě probrat."
L, aniž by zvedl hlavu od jídla, němě kývl.
"A já bych byl rád, kdybychom to vyřídili co nejdřív," unaveně si sundal brýle a protřel oči,"už bych byl rád zpátky u rodiny."
"Právě vaší rodiny se to týká." Řekl černovlasý a do pusy si strčil poslední kousek jahod.
"Myslíte tím mého syna, které pořád podezříváte?"
Tón postaršího muže viditelně zhrubl, ale L nevypadal, že by mu to nějak vadilo.
"Myslím, že se moje pochyby o jeho nevinnosti dosti ztenčily.." Podotkl a začal si olizovat prsty od šlehačky, jeden po druhém.
"Vážně?" Soichirovi oči zajiskřily úlevou.
Ne!
"Ano, dělám jeho profil a zjistil jsem, že má vlastně s Kirou plno neshod....Ovšem jedna část profilu mi pořád chybí."
Yagami se zatvářil potěšeně.
"Udělám cokoliv, abych pomohl svého syna osvobdit od nesmyslných obvinění.."
Na Ryuzakiho tváři se mihl úsměv.
"Měl někdy Light ve škole problémy?" Nahodil L.
"Ne, jeho prospěch byl vždy vnikající." Odpověděl pyšně, jak se na otce patří.
"Nemyslím tím Lightův prospěch." Zakroutil Ryuzaki hlavou.
"Pak nechápu, co myslíte." Zatvářil se Yagami starší zmateně.
"Byl váš sny někdy obětí šikany?" Upřel na něho ohled svých černých očí a sledoval jeho náhle zkamenělou tvář, která se neměla k odpovědi.
"Ano." Odpověděl po pár minutách tíživého ticha.
Myslel jsem si to...Potvrdil se L v duchu svou myšlenku.
"Bylo to kvůli jeho prospěchu?"
"Částečně, částečně však kvůli Lightově vzhledu..."
"Vzhledu?" Teď byl zase pro změnu zmatený L, ale jeho obličej zůstával pořád stejný.
"No," zašmátral starší muž v kapse, než vytáhl peněženku a zní posléze podal černovlasému fotku,"podívejte se sám....
Ryuzakiho oči se zaměřily na fotografii před sebou a L prostě nemohl zabránit tomu, aby mu přes obličej přeběhl udivený stín. Chlapci na fotce bylo tak 12 a působil neuvěřitelně něžným a zženštilým dojmem. Dlouhé medové vlásky, ty velké nevinné oči a ten inteligentní výraz...
"Light..." Vydechl L.
"Přesně," kývl Yagami s neobvykle ledovým výrazem," jeho vzhled se jim zdál moc dívčí..."
"Bude to všechno, co jste potřeboval vědět?" Z tónu jeho hlasu bylo znát, že by byl nejradši co nejdál odtud.
"Ano, ovšem byl bych rád, kdyby jste se o tomto rozhovoru Lighotvi nezmiňoval..."
"To budu taky rád, dobrou, Ryuzaki..."
"Dobrou..." Stačil L odpovědět, než za komisařem práskly dveře.
Šikanovali tě......nikdo se tě nezastal.....co všechno ti museli udělat...jak dlouho to muselo trvat...
"Je to důvod, proč jsi začal se zabíjením....Kiro?"



L dlouho přemýšlel, jak by mladého Yagamiho přinutil mluvit. A ještě delší dobu přemýšlel, proč to vlastně dělá. Nesporně kvůli tomu, jak moc ho ten chlapec přitahoval. Byli si tak podobní ve všem, co dělali a přesto byl každý úplně jiný. Dobro a zlo. Dvě stany jedné mince....panna a orel...Kira a L? Každopádně to toužil zjistit, ale věděl, že on sám, mu to dobrovolně neřekne. A proto vymyslel dokonalý plán.
Věděl, že Light často nepije-což vzato kole a kolem znamenalo, že pít vlastně neuměl. A toho se chystal L využít. Chystal se Lighta opít. Samozřejmě nebyl tak hloupý, aby před něj postavil flašku vodky a řekl "pij!". Jeden z háčků byl v tom, že ani L nikdy nepil a pokud by po něm Light chtěl, aby pil spolu s ním, skončili by na šrot oba. Proto se L rozhodl s Watariho pomocí Lightovy alkohol podstrčit. A to v Lightově oblíbeném dosti kořeněném jídle, kde přes pálivou chuť koření alkohol ani sám nepozná. Navíc mu nebude chtít ani nabídnout, když moc dobře ví, že on sám prakticky nic jiného než sladkosti nejí.
Takže když o tři dny později seděl Light na gauči, přitrouble se usmíval a krkolomným jazykem se snažil L něco říct,Ryuzaki věděl, že uspěl. Hleděl na ruměnec v jeho tváři a poslední kousek jídla na talíři.
"Lighte?" Otázal se ho pomalu.
Hnědovlasý se usmál, strčil si do pusy poslední kousek jídla a teprve potom očima vyhledal ty hluboké černé.
"Ano?" Otázal se až přespříliš vesele na danou situaci.
"Míváš někdy sny?" Rozhodl se na to L jít pomalu.
Light se bláznivě rozchechtal a L musel zahnat myšlenku, jak radostně, povolně a sexy teď Light vypadá.
"Všichni mají sny, ty ne?" Optal se potom, co se mu podařilo přestat smát hnědovlasý.
"Ano, mám. A také noční můry..." Přiznal Ryuzaki naschvál a sledoval jeho reakce.
"Noční můry," Light si schoval hlavu do dlaní,"taky jednu mám."
"Vážně?" Dělal L hloupého.
"Jo, ale vlastně to není noční můry," zakroutil hlavou Light a v dětském gestu protočil oči,"je to,"dramaticky se odmlčel,"vzpomínka!"
"Na co?" Zaklesklo se L v očích.
"Prvně mi řekni ty svou!" Ukázal na něj Light prstem.
Kiro,Kiro....i když jsi opilí jsi pořád stejně tvrdohlavý!
Ryuzaki zvažoval, že by si klidně mohl něco vymyslet. Light by to ve svém stavu nemohl poznat. Ale na druhou stranu, noční můry L doopravdy trápili a on s o nich nikdy s nikým nemluvil. Ani s Watarim. A teď by se vypovídat mohl, mohl by dát průchod své lidské stránce. Spoléhal na to, že si to zítra mladý Yagami ani nebude pamatovat. Zhluboka se nadechl.
"Dobře. V mé noční můře...stojím ve tmě. Všude kolem je tma jen někde v dálce svítí rudé oči. Přibližují se, až dojdou až úplně ke mně. A pak těsně u mě stojí Kira (to že Kira má jeho podobu pro jistotu zamlčel) a píše něco do deníku." Zhluboka se nadechl, tahle část byla nejhorší.
"Pak deník zvedne a já uvidím své jméno. Umírám na zástavu srdce." Mluvil potichu a přesto zřetelně a celou dobu se díval někam za Lighta.
Právě svému největšímu nepříteli prozradil, jak velký z něj má strach. Ovšem otázka, kterou jeho nepřítel právě vypustil z úst, ho rozesmála.
"Kdo je Kira?" Optal se zmateně.
"Můj přítel." Odpověděl po chvilce váhání Ryuzaki.
"Tvůj přítel tě chce zabít?"
"To je komplikované." Opět řekl pravdu.
"To je." Souhlasil s ním hnědovlasý.
"A teď ty," povzbudil ho černovlasý.
"Ale nebudeš mě litovat..." Tmavovlasý to z Lightových úst chápal jako příkaz.
"Nebudu." Přislíbil a hnědovlasý začal povídat.
"Na základce na mě byla vysazená patra idiotů z naší školy. Bohužel nejoblíbenějších a taky nejsilnějších. A já byl pro ně ten dlouhovlasý chytrolín, co se neuměl prát, s dívčí tvářičkou. Jejich naschvály byly vytrvalé a ponižující, ale ten jeden..."
Mladý Light Yagami, snící o kariéře úspěšného detektiva s nadměrně vysokým iq, dětskou tvářičkou a vlasy stáhnutými v ohonu pospíchal chodbou. Za chvíli měl mít další hodinu, tentokrát angličtinu, která pro něho byla snadná a sám byl o několik lekcí dál než jeho vrstevníci. Na chodbě se už pomalu vylidňovalo a on právě procházel kolem dveří s nápisem CHLAPC WC. Ty se nečekaně rozevřely a dovnitř ho vtáhla svalnatá ruka.
Light v sobě zadusil nadávky a podíval se do tváře, kterou k jeho nelibosti vídal celkem často. Hironi Natao, vůdce bandy která si na něho zasedla, spolu s dalšími třemi kluky. Chvíli se mlčky prohlíželi, než se Hroniho tvář roztáhla do zubatého šklebu, který on sám nazýval úsměvem.
"Dneska si budeme hrát..." Podotkl svým obvyklým sykavým hlasem.
"To těžko, já na rozdíl od tebe plyšáky v posteli už nemám!" Ironicky se zašklebil mladý génius a čekal, kdy na jeho tvář přistane první pěst.
Místo toho byl však druhými dvěma sražen na kolena. Nechápavě se z níže díval do vrchu na potěšený úsměv na tváři toho hajzla.
"Řekni Yagami, jsi buzerant?"
"Ne!" Vyštěkl a začínal být vyděšený.
"Já bych řekl že jo....A víš co takový malí buzerantíci dělají?" Pomalu se rozepnul poklopec a stáhl si kalhoty ke kolenům.
"Tobě to pořád nedochází, co?," zasmál se nad Lightovým nechápavým obličejem,"a to se o tobě říká, že jsi inteligentní!"
"Jsem!" Vykřikl Light a pokusil se zvednout, ovšem dva páry silných rukou ho stlačily zpátky.
"Tak přestaň ječet a pojď mi ho pěkně vykouřit!" Stáhl si i trenky pod kterými se skrývalo mírně ztopořené mužství.
Lightovi se v očích zračila panika a strach jako nikdy.
"Ne...." Bránil se ze všech sil.
"Buď hodný a možná ti slíbím, že tě nepoučím o tom, jak moc to bolí, když ti to chlap narve do řiti!"
A pak...
"A mě ti dva zbylí kluci chytli tak, že jsem se nemohl hýbat a narvali mi jeho penis do pusy. A tak to šlo třikrát. Všem třem jsem jim vykouřil. A pak, za to že jsem neposlouchal a kousal, mi ukázali, jak moc to bolí, když i ho chlap narve do řiti..." Dovyprávěl a po tváři mu opět stékaly slzy.
Ryuzaki poprvé ve svém životě cítil k někomu tak velký soucit-měl však na paměti, že ho nesmí projevit. Slíbil to. A přesto cítil, že by nejradši vstal a rukama co nejvíc praštil do zdi. Zlost, smutek, nenávist, soucit...Nikdy tak velké pocity necítil v jednu chvíli.
Otevřel ústa, chtěl Lightovy něco říct, ale překvapil ho pohled na nyní plně spícího hnědovlasého mladíka. Na rtech úsměv. Vlasy rozčepýřené. Opět andělsky krásné.
"Jsi krvavý anděl....anděl pošpiněn smrtí, jsi Anděl smrti." Zašeptal a Ryuk, který byl v místnosti též přítomen, ovšem jeho očím skryt, se ušklíbl.
L vstal a jeho pohled padl na talíř na stole, ze kterého Light jedl. Byl zmazaný od jídla a alkoholu v něm. Pohled na něj vyvoval u Ryuzakiho nečekaný příval zlosti, uchopil jej a došel k oknu. Již zcela klidný ho otevřel a vyhodil talíř z okna. A s každým centimetrem, co se talíř blížil k zemi, si to L. Lawiet uvědomoval jasněji.
"Miluji ho, miluji anděla smrti, Lighta Yagamiho, miluji druhou stranu mince. Anděla, který i mě jednou za znění zvonu odvede na druhou stranu. A tam na něho počkám...."
Ticho večerního města přerušil tříštivý zvuk, jak se talíř měnil ve střepy.


 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Pokud bych rozdělala novou kapitolovku měla by být....?

Originální 62.7% (37)
Naruto 37.3% (22)

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 17. června 2010 v 20:38 | Reagovat

krásná povídka, opravdu moc:), chudák Light

2 Satiras Satiras | 17. června 2010 v 21:15 | Reagovat

Hmm docela zvláštní, ale líbila se mi takže mohu s klidným srdcem říct, že si nezklamala :-) teším se na dalsí povídky :-)

3 Hirotana Naoto Hirotana Naoto | 18. června 2010 v 10:54 | Reagovat

jen by mě zajímalo proč svoje povídky shazuješ,když jsou tak úžasný!!!XD
miluju Death note a takhle povídka byla opravdu moc povedená...XD

4 Sajuri Hiroshima Sajuri Hiroshima | E-mail | Web | 18. června 2010 v 12:29 | Reagovat

NEZKLAMALA! Zlatí je to báječný... ;-) moc se ti to povedlo.... chudák Light :)

5 MariSe MariSe | 22. března 2012 v 21:46 | Reagovat

Přímo dokonalá povídka!!! Užasně napsaný!! Hodně emotivní!! Takovou dobu jsem hledala něco tak dobře napsaného na zpusob Death Note, a konečně když narazím jsem štěstím bez sebe. Napíšu koment i když koukám že tento blog je jaksi už dlouho mrtví a je mi líto že si jej majitelka nepřečte. Líbilo by se mi ovšem pokračování této jednodílovky x)

6 marry i marry i | E-mail | 4. května 2012 v 20:39 | Reagovat

[5]: jup...souhlasim s tebou, super čtení, a je škoda, že se to nehne někam dále..ale  možně jednou ano:))

7 Sanshouou Sanshouou | 6. ledna 2013 v 15:53 | Reagovat

Super povídka, L se mohl odvážit alespoň na pusu, ale necháme to tak jak to je... Určitě piš dál :))

8 viagra_pharmacy viagra_pharmacy | E-mail | Web | 17. července 2016 v 10:19 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama