Obraz osudu: 1)Hra začíná

24. června 2010 v 15:13 | Verasi |  Obraz osudu
Konichiwa :) Je tu první kapča....kterou jsem po sobě tak nějak nečetla :D Takže prosím omluvte případné chyby :D
PS: Bez mučení se přiznávám, že inspirací k Davidově vzhledu mi byl Ciel z Kuroshitsuji XD

1) Hra začíná

Thomas Hecker. Jedním z jeho nespočtu kladů (či záporů?) bylo bezesporu sebevědomí. Valná část pramenila z jeho vzhledu-to ještě v dobách, kdy kromě hezké tvářičky nic moc neměl- který mnohým slečnám a nejen jim, imponoval. A Thomas to věděl. Jeho vlasy se nikdy pořádně nerozhodly, zda si nechají blond barvu po matce (která teď hnila v protialkoholické léčebně), nebo hnědou po otci (budiž tomu dementovi země lehká). Nebyly přímo ani zrzavé, byla to taková neurčitá míchanice s červenými odlesky, kterou sám nazýval bronzovou.
Několikrát si kvůli vlasům vysloužil přezdívku Lyšák-nebyla špatná, ale k jeho oblíbeným nepatřila.

Obličej neměl typický kulatý tvar s prasečíma očima, kterých jste při cestě městem potkali nespočetně. Byl jemně protáhlý, s vystouplými lícními kostmi úzkými lososovými rty a velkýma, šedomodrýma očima jako nebe po bouři, těsně před tím než znovu vysvitne slunce. Jediný pohled těchto očí dokázal dostat téměř každého do kolen.
Jeho pleť byla i v zimě tmavšího, olivového odstínu z pravidelného navštěvování solária. Nebyl žádný kulturista, na pravidelné vypracovávání své postavy neměl ani chuť, ani čas-navíc na všech těch různorodých akcích, které navštěvoval, by byl hřích neokusit všechny ty cizokrajné pochoutky. Přesto na jeho těle nebyl ani gram tuku navíc a z občasného chození do posilovny se mu nějaké ty svaly udělaly.
Byl zkrátka ztělesněním všech ženských představ, a ač nebyl metrosexuál, rozhodně o sebe dbal a dalo by se říct, že občas strávil v koupelně víc času než kdejaká žena. Také se velmi dobře-a draze-oblékal. Věděl, že modrá barva košile dokonale podtrhne barvu jeho očí a černé kalhoty dají vyniknout jak pozadí, tak na muže nezvykle dlouhým nohám.
Ale jeho vzhled, který mu mohl kdejaký herec závidět, nebyl jediný důvod, proč jeho sebevědomí rostlo k závratným výšinám. Thomas se dokázal sám z nuly vypracovat až na povrch, nehledě na to, jakou cenu za to musel obětovat. A přes to všechno, co si prožil, v noci, když uléhal ve své luxusní vile do peřin z drahého saténu, nezdálo se mu o tom, jak jeho věčně nalitá matka ječí jednu nadávku za druhou a otec, zrudlý v obličeji, ji ručně vysvětloval (tím, že její hlavou bušil o zeď), že tohle se v jeho domě dělat nebude. Nepronásledovaly ho noční můry z těžších období jeho kariéry. Zdálo se mu o té skvostné dvacítce, co se mu ještě včera kroutila v klíně, a o tom prvotřídním víně co si po ní vychutnal.
Byl zvyklý pomocí tvrdých slov či skutků dosáhnout všeho co chtěl. A právě za tímto účelem se dnes dostavil na dražbu obrazů z dílny Piera Maraise. Normálně y tam poslal někoho ze svých lidí, ale to, pro co dnes přišel, to musel vidět osobně-aby posoudil pravost a kvalitu obrazu, který ho doslova uhranul. Byl to obraz starý několik století pojmenovaný "Utrpení noci", který sic nepatřil mezi Pierova nejznámější díla, ale přesto Thomase, který se v umění nijak moc nevyznal, okouzlil.
Byl rozhodnut dát jakoukoli částku za to mistrovské dílo a jak se tak rozhlížel, když procházel úzkou chodbou-která vedla do hlavního sálu, kde se konala dražba-zdobenou různými obrazy ať už světově známých, či méně proslulých malířů-visela zde i zdařilá reprodukce Van Gogových slunečnic-nebude to tak těžké.
Bylo tu i několik známých tváří, které by se snad mohly o obraz zajímat, ale žádná nevypadala, že by si to s ním chtěla rozházet. On byl velké zvíře a nikdo kdo tu byl a koho zatím viděl, se mu nemohl rovnat.
Při této myšlence ohrnul koutek úst v ironickém úsměvu a smočil rty ve sklenici vína, jenž dostal už při vstupu do budovy jako uvítací dárek. Musel uznat, že nebylo špatné, byl to určitě nějaký starší, zřejmě francouzský ročník na počest rodné země malíře, jehož díla se tu dnes budou dražit. A jehož dílo bude už dnes vyset u něj v ložnici, kde mu Thomas vyhradil čestné míso nad postelí. Mohl by sice děsit jeho příležitostné zpestření noci, ale ty on si stejně radši vodil do hotelu.
Proč už si nenajdeš nějakou slušnou dívku a neusadíš se? Zazněl mu v hlavě hlas jeho nejlepšího kamaráda. Jen nad tím zakroutil hlavou a doložil víno na jeden ze stolků, které se zmenšeně vyskytovaly pod každým větším dílem. Také na nich bylo občerstvení složené převážně z různých druhů sýra. Zrovna si do úst při obdivování jednoho ucházejícího obrazu (o jehož autoru v životě neslyšel) vložit kousek sýra, když štěbetání dam v drahých róbách ustalo, jako celý hovor či známky mluvy v celé chodbě.
To ho zmátlo-pootočil hlavu na stranu, aby viděl na začátek chodby a to co uviděl, jej překvapilo. Spatřil člověka, který měl tohle zaražené ticho na svědomí. David White. Okamžitě poznal, o koho jde, jak by ne když šlo prakticky o synovce a jediného příbuzného jeho největšího rivala v oblasti obchodu. Viděl ho zatím jen párkrát a už si o něm stihl udělat obrázek a díly, co mu chyběli do konce skládanky, na to měl svoje lidi. Ovšem 2 ze 4, jenž poslal jako svoje informátory, se nikdy nevrátili. Ale i tak toho o něm věděl až dost-nebo si to aspoň myslel-na to, aby z toho mohl vyvodit výsledek.
Závěr byl jasný- chlapeček, jemuž všechno padá samo do klína, který na sebe rád a právě teď mu upírá jeho díl pozornosti!
Musel se v duchu ušklíbnout. Dámy, které teď na Davida Whitea hleděly, touhu v očích rozhodně neměly. Proč taky? Vždy´t on byl pravý opak Thomasovy mužnosti-působil křehce a jemně jako dívka. Thomas nezaujatě posoudil, že by se svou mramorovou pletí, výškou slabých 160 centimetrů, jemnými černými vlasy (ovšem při pohledu na konečky Thomasovi došlo, že David je přírodně černovlasý asi tak jako on), velkýma oříškovýma očima orámovanými dlouhými černými řasami a menšími rudými rtíky byl docela hezká holka. Pokud by mu všem n hrudi něco přibylo a dole ubylo. Takhle, jako 17tiletý kluk, který navíc vypadá na 15, to projel na celé čáře. A podlouhlá jizva, která se táhla přes víčko levého oka (prý následek dávného zranění) mu na kráse taky zrovna nepřidávalo. Pokud na něj ženy v okolí upíraly zrak, přisuzoval to Thomas jeho extravaganci.
Zatím co on vsadil na jednoduchý, dobře padnoucí a slušivý černý oblek s modrou košilí doplněný ledabyle uvázanou kravatou, David White vypadal, jako by se chystal na ples z 19. Století. Na sobě měl rudý klobouk převázaný černou stuhou, který mu na výšce přidával hned několik centimetrů. Červené sako, v jehož kapse byla černá růže-velmi vzácná- a zlatá výšivka od ramene až po poslední knoflík. Pod ním měl bílou košili s černou vázankou. Thomas si pomyslel, že všechna ta rudá vysává z jeho už tak bledých tváří všechnu zbylou barvu. Pohledem modrých očí sklouzl na vysoké šněrovací boty ke klenům, které dál uvězňovaly látku kalhot-jak jinak než rudou.
David chvíli zůstal na začátku chodby, jako by ostatní nechával, aby se na něj vynadívali. V bledém obličeji nic neříkající výraz, jen jeho nebezpečně jiskřivé oči prozrazovaly, že má něco v plánu. A to něco stálo právě kousek od něj v černém obleku a na tváři stejně falešný úsměv, jako polibek kurvy. David měl plán-který sice až tak do detailů nepromýšlel, ale risk je zisk-který hodlal uskutečnit. A jeho nezvratnou součástí byl právě on, Thomas Hecker.
Ten právě sledoval, jak se White pohnul, za sebou dvě skály-zřejmě jeho bodyguardi. Šel pomalým krokem a jeho boty klapaly téměř stejně, jako kterékoliv jiné ženy tady, které stejně jako zbytek účastníků ukojili svou zvědavost a vrátili se k hovoru.
Thomas se podíval na kousek sýra ve svých rukou, dokončil pohyb a vložil si jej do úst a sledoval Davidovy kroky. Ty se těsně před ním-stejně jako kroky těch jeho goril-zastavili.
"Dobrý den pane Heckere, jsem rád, že se potkáváme a mám s vámi konečně příležitost mluvit." Jeho hlas byl bez emocí a klidný, ale ty oči-jiskřily nedočkavostí, čehož by si mohl všimnout jen velmi dobrý pozorovatel.
A tím Thomas bez pochyby byl.
"Též mě těší, že potkávám synovce svého kolegy v oblasti obchodu." Zároveň se svými slovy k němu natáhl ruku.
David přijal, ovšem zdálo se to Thomasovi, nebo White držel jeho ruku o chvíli déle, než bylo nutné?
Zazvonilo. Jednou, podruhé a lidé se pomalu začali vytrácet do hlavního sálu.
"Bylo mi potěšením, pane Whitei, snad budeme mít ještě příležitost si popovídat." Doufal, že dal do hlasu dostatek hořkosti, aby tomu děcku došlo, že je to to poslední o co stojí.
"Jsem si jist, že příležitost mít budeme!" Usmál se poprvé za celou dobu David a otočil se, aby mohl ostatní následovat do sálu.
Mám takový pocit, že se mě ten parchant snaží vytočit!
Zaskřípal Thomas v duchu zuby, ale na venek se stále usmíval a ještě stačil mrknout na jednu ucházející brunetu v modrých šatech, která radostí a vzrušením zrudla. Teprve potom se pomalým krokem vydal do sálu, kde se konala hlavní dražba. Sál byl obrovský, čtvercový s židlemi z višňového dřeva-jak podle barvy Thomas odhadl-rozmístěnými v několika řadách a označenými číslovkou. Jeho místo bylo hned v první řadě, kde k jeho nelibosti seděl i David, ovšem k Thomasově pocitu štěstí je od sebe dělilo několik lidí, takže pokud se nevyklonil, nemohl Thomas z Whitea vidět nic než jen klobouk.
Dražba probíhala poměrně v klidu. Tedy pro Thomase, který se jí zatím nijak moc nezúčastnil, stejně jako David. Oba čekali na to samé, ale pouze jeden z nich to věděl. Ten druhý upíral zrak na pódium, na které střídavě přinášeli a odnášeli Pierovy prodané obrazy. Ten, na který už oba čekali se objevil až na konci dražby, těsně před Pierovým největším dílem-Slunce v krvavé lázni. Jakmile Thomas spatřil to, pro co přišel, oči se mu rozzářily a David se spokojeně usmál. Touží potom obrazu stejně jako já po něm.
První vyvolávací ceny byla směrná- aspoň pro Thomase který
okamžitě přidal. K jeho značné nelibosti to však vypadalo, že není jediný, kdo se o obraz zajímá. Postupně, jak se cena zvyšovala, však všichni odpadli a zůstal jediný soupeř-David White. Do této doby se držel, ani jedinkrát nenavýšil hodnotu, držel se plánu a počkal, až Thomas ostatní převálcuje a teprve potom se zapojil. Čím víc zvyšoval cenu, tím víc cítil jak ho Heckerovi oči provrtávají s nenávistným leskem. Suma se za chvíli vyhoupla na závratnou, která ještě za celou dražbu nepadla. Davy očí pozorovaly tichý zápas těchto dvou mužů.
Tohle Thomas nečekal, tohle bylo víc, než byl připraven vydat. To samozřejmě ještě nevěděl, že se tady objeví ten parchant a zkazí mu plány. Zvedl ruku jako znamení že je ochoten přidat a pod částkou, kterou vypustil z úst, mnozí v sále zavzdychali.
"Dá někdo víc?" Nesl se sálem důrazný hlas muže ve středních letech.
David zvedl ruku se stejně chladným výrazem, s jakým pozoroval ten Thomasův vytočený a ohlásil sumu, při které sál ovládlo ticho.
Thomas ztuhnul. Tohle bylo moc. Zrovna rozjel velmi riskantní (nezákonný), ale také výnosný obchod. Pokud by ještě přidal,mohl by se vyjevit nejeden ohlas kde peníze vzal a jeho obchodní partner by za takový zádrhel zřejmě nebyl vůbec rád a mohl by od smlouvy odstoupit. A to nemůžu dovolit..
Ale i tak se cítil Thomas být tím obrazem přímo posedlý. Přesto, i když hlas opětovně vyzýval, aby někdo cenu zvýšil, mlčel a svíral ruku v pěst.
"Poprvé, podruhé, potřetí-prodánu panu Whiteovi, gratuluji!"
Sálem se ozval potlesk a plno udivených očí pozorovalo Davidův nadšený výraz. Ale jen jedny vyzařovaly nenávist. Modré duhovky metaly blesky a ruce sevřené v pěst si Thomas pro jistotu dal do klína a pevně sevřel koleny, aby nešel za tím hajzlíkem zakrslým a jednu mu neubalil. Tomu se to vyhazuje, když má stejnak všechny peníze od jeho stejně zasraného strýce...
Obraz byl zabalen a odnesen pryč ze sálu. Jakmile se ztratil z dohledu, následoval zlatý hřeb celého večera.
Obraz slunce v krvavé lázni, byl připraven
dražbě.
David White se usmíval. Měl dobrou náladu, vše šlo podle plánu. Hlavou mu projela myšlenka na to, co všechno mu strýc za částku tracenou na dražbě udělá. Na okamžik se mu zatmělo před očima a roztřásly jinak vždy klidné ruce, ale silou vůle tu myšlenku zahnal. Plně se soustředil na to, co přijde, pokud čte v jeho očích správně a Thomas Hecker je pro ten obraz ochotný udělat cokoliv. Na okamžik nechal vyklouznout z úst špičku svého jazyka, aby mu navlhčila rty, čímž chtěl zahnat mlsný úsměv, který se mu dral na tvář.
David měl hned několik důvodů, proč si vybral právě Thomase. Jedním z nich byl nepochybně mužův vzhled, který byl ucházející-a to bylo ještě slabé slovo. Další z nich byl rozhodně ten, že ho zaujal. Už jen tím, jak veřejně urážel a válčil s jeho nenáviděným strýcem. Nebo dobrý vkus, když si vybral právě tento obraz. To byla ale jen třešnička na pomyslném dortu.
Vlastně mu docela vadlo, že se bude muset toho obrazu vzdát, ale kdyby se měl vzdát JEHO, vadilo by mu to daleko víc. V duchu se usmál a v ruce stiskl předem připravený papírek, na kterém byly napsány slova, které mu konečně měly pomoct poznat.
Najednou se sálem ozval ohromný potlesk. To bylo znamení, že největší Maraisovo dílo bylo právě prodáno obtloustlému muži s knírkem, který se tvářil velmi potěšeně. Lidé se pomalu zvedali a vydali se k odchodu. Za okny již vládla noc a oni už se těšili, jak nadcházející hodiny stráví s tím, koho milují. Jen Thomas zůstal sedět na svém místě, čímž mu to patřičně usnadnil. David došel až k jeho místu a opatrně k němu natáhl ruku, zahalenou v rukavičce. Thomas se ušklíbl a vstal, čímž se snažil poukázat na značný výškový rozdíl mezi nimi. David dál tvářil neutrálně, ale ruku nestáhl.
Thomas ji nakonec chtě nechtě přijal a pevně stiskl, zatím co přemýšlel nad sto jedna způsoby, jak tomu děcku zakroutit krkem.
Jaké pro něj bylo překvapení, když spolu s jemnou látkou ve které byla zahalena jeho ruka, ucítil i malinký papírek. David se ještě jednou ujistil, že papírek má Thomas pevně v rukou, než se, se slovy: "Bylo mi ctí!" otočil a odešel. Ve dveřích se k němu opětovně připojily ty jeho gorily a jako pevná zeď, která chrání toho, kdo je v ní, spolu s Davidem opustily sál.
Thomas v ruce zmateně převracel papírek.
Jestli o ten obraz stojíš, dostav se dnes ve 23:00 do hotelu Black star v centru města. Budu čekat, David White.
Thomas se usmál a s náladou, která se opět vyhoupla na slunné místa a tichým pískáním opouštěl místnost. Hra začíná...


David
David White :D
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ten_Ten Ten_Ten | Web | 24. června 2010 v 17:17 | Reagovat

Miluju mladé extravagantní kluky. Z čehož vyplývá? Miluju Davida!!!
Bože, tys mě znovu donutila se zamilovat do tvé originální postavy! xD jak ty to jenom děláš... xD
každopádně koukej hezky pilně psát, protože tohle se mi moc moc moc líbí!!! xD

2 Ten_Ten Ten_Ten | Web | 24. června 2010 v 17:19 | Reagovat

[1]: cha cha! a sem první!!! :-p xD

3 Hirotana Naoto Hirotana Naoto | 24. června 2010 v 17:36 | Reagovat

[1]: stejný názor...XD

4 Lilith-sama Lilith-sama | 24. června 2010 v 18:56 | Reagovat

To že vypadá ako Ciel mi nevadí. Ale vadí mi, že tu nie je pokračko. Ja teda vôbec nie som náročná, že?

5 Aylen Aylen | 24. června 2010 v 21:33 | Reagovat

Začátek super :) Rychle pokráčko :D

6 Arya - chan Arya - chan | 24. června 2010 v 21:41 | Reagovat

júúúúú ;3
dobre to zacina :D
a chcem pokracko :D

7 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 25. června 2010 v 18:42 | Reagovat

jooo oto zní dobře!

8 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 26. června 2010 v 23:42 | Reagovat

Thomas forever!! x3 xD Ten David má být Asiat? O_o jop, hezká holka xD já jsem spíš na seme typy než uke xD Tohle se mi zatraceně líbí *___*

9 terkic terkic | Web | 5. července 2010 v 21:45 | Reagovat

velice zajímavé, sem moc napnutá tím, co se bude dít dál:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama