Ona...je on? - 5)kapitola

19. června 2010 v 11:27 | verasi |  Ona...je on?
Ahojky! Hádejte co mám dneska? N-a-r-o-z-e-n-i-n-y! Takže se mi podstatně zvedla nálada a tak tu pro vás mám tuto kapču :D! Mám málo času, připravujeme narozeninovou oslavu (rodinnou), takže jsem to po sobě ani nečetla. Prosím, omluvte proto moje případné chyby v kapitole :)! A já jdu slavit!

5)kapitola

Kelan

Pulzovalo mi v hlavě. Ani ne opilostí-kterou jsem si snažil navodit-ale tím, jak mi barevný kouř a nasládlá vůně levných kolínských lezla do nosu. Byl jsem na sebe naštvaný, že jsem sem vůbec lezl. Byl jsem naštvaný na Mathewse, že mě seznámil s tím klukem. A byl jsem naštvaný na to, že ani ta nejsilnější vodka mě nedonutí zapomenout na to zubožené tělo. Mohl jsem si v hlavě 100krát opakovat, že to není můj problém, ale nepomáhalo to.
Čím delší dobu jsem strávil v tom baru, tím víc jsem si uvědomoval, že Mathewse se mi ode dneška hnusí. Představa, že se s ním zítra budu bavit, byla odporná. On byl odporný.
"Nemáte zájem?" Ozvalo se kousek ode mě-za tento večer již po několikáté-sladce a něčí ruka mě pohladila po rameni.

Setřásl jsem dotyčného ruku ze svého ramene a bez jediného pohledu na něj zakroutil hlavou. Slyšel jsem unavený a otrávený povzdech a pak se postava vytratila. Jako všechny tady. Nabídnou se jako kus masa a když se vám nezdá dost kvalitní a vy odmítnete, jdou jinam. Jak jsem něco takového mohl chtít? Už jsem tu nechtěl zůstávat ani minutu. Dopil jsem, na stůl položil peníze i s dost tučným spropitným a začal se tou salvou tančících těl prodírat k východu. Byl jsem neskonale rád, když jsem o pár minut později seděl v taxíku a ještě víc, když jsem opatrně vešel do té naškrobené, silikonama přeplněné školy. Samozřejmě jsem si musel dát pozor, aby mě nechytl někdo ze staříků a tak jsem to do svého pokoje nezval normálně, ale menší oklikou.
Přes dívčí ubytovnu.
Když mě tam staříci načapou, stejnak si budou myslet, že jsem tam s nima hrál tak maximálně pexeso. Mezi učitelským sborem je má sexualita velmi dobře známá. Zřejmě proto, že jim můj drahocenný tatíček dal celkem velké prachy, aby mě hlídali, nebo proto, že se tím nijak zvlášť (k jejich nelibosti) netajím. A všichni si už celkem, kromě pár starých čarodějnic zvykly.
Takže jsem zahnul za roh a už jsem se chystal vyjít do uličky kde je posledních pár (asi 5) pokojů a pak honem do postýlky. Sám! Pomyslel jsem si krapet hořce, ale potom jsem uslyšel ten hlas.
Ozýval se zpoza rohu, takže jsem nemohl vidět, kdo to mluví (navíc byla tma jak v pytli), ale ztichlou chodbou se i šeptání neslo výrazně. Některá z dívek není po večerce ve své posteli. Což já ostatně taky ne! Pomyslel jsem si a zaposlouchal jsem se do toho hlasu. Znělo to jako samomluva-hlas byl trochu tvrdší, než se na dívku sluší s poněkud divným smutkem znějícím podtónem-ale když jsem se drobounce vyklonil, spatřil jsem světlo, charakteristické pro světlo displeje. Mobil! Ta dívka s někým mluvila po telefonu. Našpicoval jsem uši, abych zaslechl, co říká.
"Jasně, taky se mám docela dobře, ale předstírat, že jsem holka je vysilující."
Strnul jsem. Jasně, taky se mám docela dobře, ale předstírat, že jsem holka je vysilující. Opakoval jsem si v hlavě, abych vzápětí konečně pochopil význam těch slov. Nějaká dívka tady je převlečený kluk! Byl jsem z toho tak zmatený-navíc i alkohol si postupně začal vybírat svou daň-, že se mi zamotali nohy a já ve snaze udržet se na nich jsem se hlavou bouchl do stěny a potichu zavyl bolestí. A to bylo rozhodně hodně slyšitelný. Mluvení ustalo a ta dívka (spíš ten kluk) co hovořila, si mobilem posvítila na dálku. Přikrčil jsem se a úlevně jsem vydechl, když mě světlo neosvítilo a ona (on?) pokračovala v hovoru.
Vlastně jsem ani nechápal proč, proč tam rovnou nejdu a nepodívám se kdo to je. Něco mi v tom bránilo. Jako by pro dnešek bylo těch odhalených tajemství až moc.
"Jasně. Dobru."
To bylo poslední, co jsem slyšel a pak už jen prásknutí pokojových dveří. Srdce mi splašeně bylo. V očích adrenalin. Na chvíli jsem úplně zapomněl na Mathewse a toho kluka. Jediné, co jsem hodlal zjistit (ale až zítra, co se pořádně vyspím) bylo, kdo dotyčná nebo dotyčný je.
Ona....je on?

Matt

Ráno jsem se probudil brzy. To u mě sice není obvyklé, ale byl jsem za to rád. Probuzení znamenalo konec snu o člověku, kterému jsem věřil, zamiloval se do něj a on mě podrazil. Kate říkala ať na něho nemyslím. A já skoro zapomněl. Tak proč?! Proč mi kruci poslal tu fotu?! První co jsem ten den udělal, bylo to, že jsem ji vymazal spolu s jeho číslem. Ale vymazat ten pocit, když se naše rty jen na jediný okamžik setkaly, bohužel nešlo. Ten pálivý, chvilkový, blažený pocit.
Tanya ještě spala. Opatrně jsem vešel do koupelny a odbyl si ranní hygienu. I ta chvilka, kdy jsem si čistil zuby a mohl jsem být bez paruky, pro mě byla jako zlato. Naopak, když jsem se na sebe znova navlíkal své tíživé umělé poprsí, málem jsem hlavou bouchal do umyvadla. Poté jsem se pracně narval do školní uniformy, která mnohem víc ukazovala, než-li halila a když jsem se ke konci na sebe podíval do zrcadla (teda zbývalo ještě malování, ale sám jsem moc nevěděl, jak se s tím poperu) napadlo mě, že bych si mohl něco udělat s vlasy. Třeba culík nebo tak. To jsem uměl dobře, vyčesávání, culíky, drdoly. Za prvé proto, že jsem měl jednu dobu dlouhé vlasy a za druhé protože když měla dlouhé vlasy i Kate, česal jsem ji já, jelikož jediné co zvládla (a ještě u toho reptala) bylo dát si vlasy do čelenky.
Nakonec jsem si teda udělal culík, který byl navíc i kvůli tomu, že dnes je tělocvik značně praktický. Tělocvik. Na převlékání jsem měl vymyšlené dva plány. První spočíval v tom, že počkám, než všichni odejdou a převleču se sám rychle v šatně a druhý, že řeknu učitel,i že mám po těle nepěkné jizvy a dívky by se mě poté mohli bát a odejdu se převléknout na záchod.
Po chvilce přemýšlení jsem vzal do ruky pudr. Opatrně jsem otevřel víko a otřel do něj štěteček. Možná moc horlivě, protože se kolem mě rozvířily miniaturní vrstvy pudru. Málem jsem se přidusil kašlem, ale nakonec se mi podařilo toho na sebe trochu naplácat a světe div se, nevypadla jsem jako maškara. Potom jsem do ruky vzal řasenku (další nebezpečný nástroj z Marsu) a párkrát si štětečkem protáhl řasy.
"Dobře já." Pochválil jsem se potichu, jelikož se mi podařilo nevypíchnout si oko.
A nakonec lesk na rty. To bylo jednoduché, stačilo párkrát přetřít a rty vypadaly větší a lesklejší.
Když jsem vyšel z koupelny, Tanya už byla překvapivě na nohou, oblečená (to bylo jedině dobře, protože vidět ji nahou by mohlo být...traumatické. Ovšem pokud bych takhle viděl jednoho nejmenovaného učitele, mohlo by to být..vzrušující) a s ručníkem v ruce se chystala do koupelny.
"Počkáš na mě a půjdeme spolu na snídani?" Optala se.
"A přestaneš u toho dělat takové ty strašidelné obličeje?" Odvážil jsem se zeptat.
"Možná..." Usmála se a rukou se podrbala ve vlasech.
"Pak počkám."
Snídaně byla ucházející. Sladké pečivo, marmeláda a Nutela. S úsměvem jsem se ládoval, zatím co většina holek se prala se svými lupínky s odtučněným mlékem. To byla jedna z mých odvěkých výhod-mohl jsem jíst jak drak a stejnak jsem nic nepřibral.
Pak následovalo 5 více-méně náročných hodin. Ale jenom jedna byla dost zajímavá. Kdo by hádal matiku s mým naprosto neodolatelným třídním, který mi ještě včera způsobil malý (velký) problém v kalhotách. Když přišel do třídy na předposlední hodinu, byl bílý jako stěna a zároveň takový zamyšlený. Rudé vlasy mu trčely do všech stran, jako by dneska nemohl najít hřeben a sako měl mírně pomačkané, kravatou se pro jistotu zřejmě nezabýval vůbec. A první, co po pozdravu vychrlil bylo:
"Kdo z vás bydlí v poslední části dívčích ubytoven, je tam myslím jen 5 nebo 6 pokojů?"
Zvedli jsme ruku já, Tanya, miss nesnesitelná (čili Alice, která se n mě celou dobu mračila) spolu s její
podvyživenou kamarádkou. A to bylo všechno. Učitel na nás čučel jak na zázrak.
"A zbytek?" Zeptal se.
"Stejně staré holky z Béčka." Odvětila Alice snaživě a vystrčila hrudník.
Pobliju se!
"Hm, tak přejdeme k matice..."
Poslušně jsem si zapsal všechno, co nadiktoval a zcela volně jsem nechával svůj pohled putovat na mírně vypracovaný zadek přede mnou. To samé se dělo i u jeho rozkroku, ale na to jsem si přece jenom dával větší pozor. Být nachytán by byla přinejmenším trapné. Ke konci jsem byl akorát rád, že můžu ty všelijaké x a y zaklapnout do sešitu. Ale ten zadek mi chyběl.
Následoval tělocvik. Byl jsem mírně nervózní, když jsme kráčely chodbou k tělocvičně. To převlíkání pro mě bylo tíživou záležitostí. A moc mi nepomáhalo, že nás učitel na tělocvik je zrovna Corbin Mathews. Pomalu jsem se šoural vzadu s Tanyou, která mi prozradila, že tělocvik je její oblíbený předmět a prý teď hrajeme basket. Cha! Tělocvik nebyl můj oblíbený předmět, ani když jsem byl ještě kluk a s basketákem jsem dokázal tak maximálně vybít zuby sobě a těm co stáli nejblíže. A to jsem se ještě nemusel tak pracně převlíkat!
Když jsme dorazili, musel jsem uznat, že šatna je dvakrát, ne třikrát tak větší než byla na mé minulé škole. A to jsme spolu měli tělocvik kluci z dvou tříd! Většina holek se bez jakéhokoli studu ihned začala převlíkat. Nervózně jsem přešlápl z nohy na nohu. Můžu vůbec jen tak odejít na záchod? Za dobu mého rozmýšlení už byla převlečená většina dívek a já byl jediný, kdo si nesundal ještě ani ň. Naneštěstí si toho všimla Alice, která na sobě měla velmi přiléhavé kraťásky a tričko které ji ani nezakrývalo břicho. Otočila se na mě, v očích jí jiskřilo.
"Ale, ale," promluvila falešně medovým hláskem,"pročpak se náš nováček nepřevléká?"
Mlčel jsem a tašku s tělocvikem jsem si tiskl k hrudi. Zatracená kráva!
"Stydíš se? Že bys měla nějakou ošklivou vyrážku po těle?" Pár holek se zasmálo.
"Lepší než ji mít v hlavě." Odvětil jsem kysele.
"Ty pitomá KRÁVO!" Zaječela tak silně, až se pár holek přikrčilo.
V tu chvíli se dveře od šatny s hlukem rozrazily a dovnitř vešla svalnatá postava našeho učitele tělocviku. Alice okamžitě zmlkla. Bylo vidět, že jí to není zrovna příjemné. Ostatním dívkám zase nebylo příjemné, že učitel vletěl do dívčí šatny, zvlášť když toho na sobě některé z nich moc nemají. Jediná, která vypadala, že je jí to absolutně jedno, byla Tanya. V klidu na sebe natahovala triko a ani se neobtěžoval se zakrýt.
"Co se to tu děje?!"Zahromoval učitel.
"Ona se odmítá převléknout!"
Ukázala na mě Alice pěstěným prstem.
"Ehm..když já....." Polkl jsem a nevěděl, co mám říct.
"Ano?" Učitelův pohled mě provrtával skrz na skrz.
"Když já mám po těle jizvy." Vyhrkl jsem nakonec.
"Vážně?" Podivil se Mathews.
Všechny holky se na mě udiveně podívaly, jen Tanya se usmála.
"Ano a proto by mi nebylo zrovna příjemné pokud..." Odmlčel jsem se a sledoval jeho pohled.
"Jizvy..." Zamumlal a na okamžik se zdálo, že se v jeho očích zablýskla lítost.
Zavrtěl hlavou, jako by si chtěl všechny takové myšlenky zakázat. Zaujatě jsem ho pozoroval.
"Pak se můžeš jít převléknout na záchod."
Hurá! Poskočil jsem v duchu radostí, sebral věci a pádil na záchody, kde jsem se nasoukal do velmi, velmi volného trika a volných třičtvrťáků. Kaloty bych sice mít upnuté mohl, nohy nemám tak špatné (taky jsem si je musel oholit...auuuu), ovšem kdyby mi obtáhly můj rozkrok, zřejmě by si spolužačky všimly, že mi tam něco přebývá. A to bych těžko vysvětloval...
Když jsem se převlékl, hodil si věci do šatny, která se zamykala, a vešel do tělocvičny, přepadlo mě náhle nutkání začít výt zděšeně na měsíc. To proto, že učitel v ruce držel basketbalový míč.
Naštěstí jsme nehráli hned. První jsme se seřadili od nejvyšší po nejmenší a já zajual místo někde veprostřed, kdežto Tanya byla první. To mě celkem překvapilo, nikdy jsem si neuvědomil, jak moc je vysoká. Potom následovala rozcvička. A zatím co my kluci jsme se museli různě přetahovat, zvedat, posilovat (což u mě znamenalo být zalezlý za sloupem), holky se jen párkrát protáhnou a mají hotovo. Za což jsem byl teď, když jsem byl (nedobrovolně) dívkou, rád.
A pak přišla na řadu hra...
Ani nevím, jakou pozici jsem dostal. Akorát jsem věděl, že jsem v týmu, který je pro Alici a Tanye. Ty dvě byl spolu a tvářili se v hoodně nadšeně. Jen Alice měla v očích divné jiskry, které se zabodávaly přímo do mě. Měl jsem špatnou předtuchu.
A ta se ukázala jako správná.
V půlce hry si totiž Alice spletla basket s vybíjenou. Rozmáchla se a dala mi ránu z blízky přímo do obličeje. Neustál jsem tu ránu a svalil se na zem. Bolel mě celý obličej a cítil jsem, jak se mi do očí derou slzy a na ruku, kterou jsem se držel za nos, mi stéká teplá krev. Kluci nebrečí!! Slyšel jsem v hlavě hlas svého otce. Ale teď jsem holka...Nechal jsem slzám volný průběh. Mathews přerušil hru písknutím a přiběhl ke mně.
"V pořádku?" Optal se ale když viděl moji zakrvácenou ruku zbledl.
Opatrně m zvedl a nohy a díval se na můj obličej. Podle jeho výrazu nevypadal zrovna moc hezky.
"An..." Pokusil jsem se říct, ale další salva krve z mého nosu, který strašlivě bolel, mě přerušila.
"To vidím." Ucedil učitel kysele.
"Musíš do nemocnice." Řekl potom přísně a dovedl mě na lavičku.
Chtěl jsem se ohradit, že to není nutné, ale v tu chvíli jsem pocítil, jak mi oko napuchává tak, že jsem ho skoro nemohl otevřít a každá slza, co z něho vytekla, působila jako malá jehla. Z úst se mi vydral sten bolesti. Celý obličej mě pálil. Neviděl jsem metr před sebe.
"Ale někdo tě tam musí vzít," uvažoval Mathews nahlas,"já musím zůstat tady a dokončit hodinu, "alee kdo je teď volný?," promnul si bradu,"jistě, profesor Dark! Ten je tvůj třídní navíc měl dneska jen 5 hodin."
Vytáhl mobil a začal do něj ťukat číslo.
"Jen mu zavolám." Řekl a konejšivě mě pohladil mě po vlasech(paruce).
Potom se otočil na doteď ztuhlou Alici, na jejímž obličeji bylo vidět, že až tak to nechtěla.
"O tomhle si promluvíme..." Sykl naštvaně.
"Ale to byla nehoda!" Bránila se Alice a pomalu bledla.
"Mám oči." Zavrčel na ni Mathews a já, jakoby na důkaz jeho slov bolestně zakňučel.
To bolí!
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aylen Aylen | 19. června 2010 v 15:15 | Reagovat

Další skvělá kapitola... Těšim se na pokráčko :)

2 terkic terkic | Web | 19. června 2010 v 18:39 | Reagovat

chudák, vim jak to bolí:-/ jinak už se těším až profesor Dark zjistí, kdo se to za dívku jen vydává:) honem další díl:)

3 Lilith-sama Lilith-sama | 19. června 2010 v 21:29 | Reagovat

A do riti!! Asi sa to dozvedieť nemal.

Ale zoberme si to z tej pozitývnej stránky. Keď to pán profesor Dark zistí, že kto je nás "babochalan" :D:D bude, predpokladám, yaoi.

A záver z celej tejto úvahy: Dáááááááárk makaj!!! Je to tá baba čo býva vedľa Tanye! Makááááj!! Ja CHCEM yaoi!!!
*decentné odkašľanie*
No dobre no. Takže všetko naj k narodeninám. A hlavne veľa inšpirácie!

4 Sajuri Hiroshima Sajuri Hiroshima | E-mail | Web | 20. června 2010 v 13:11 | Reagovat

a až to rupne to bude prdel...... sranbda by byla kdyby ho v nemocnici podlali na nějakou prohlídku :D:D:D a tam to zjistili :D:D

5 Nyuu-chanˇ.ˇ Nyuu-chanˇ.ˇ | Web | 20. června 2010 v 23:00 | Reagovat

krásný...rychle dál..:)

6 Ten_Ten Ten_Ten | Web | 21. června 2010 v 17:35 | Reagovat

Tak tahle povídka si mě naprosto získala... bože, já se Mattovi fakt nedivim... já Darka taky žeru xD
takže... rychle dalšííííí!!! já tu povídku miluju! xD

7 Luella Luella | Web | 19. července 2010 v 11:33 | Reagovat

Kyááá tohle je úplně boží povídka!!! Právě jsem přečetla všechni dílky....XD....no to jsem se nasmála XD

8 lili lili | 7. září 2010 v 22:27 | Reagovat

pani *-* užasný

9 cally cally | 30. října 2010 v 23:43 | Reagovat

boží povídka fakt :D:D
způsobuje mi nemalé zachvaty smíchu :D:D
teším se na pokračování :)

10 lucy198 lucy198 | 7. června 2011 v 17:29 | Reagovat

ja chcem pokračovanie, prostí... je to fakt dobrá poviedka

11 daluse daluse | 7. října 2011 v 23:54 | Reagovat

tahle povídka vypadá fakt suprově. Bude někdy pokráčko?

12 6666?????? 6666?????? | 15. října 2011 v 23:21 | Reagovat

teda překvapila jsi mně to jsem si myslela že budeš psát nějaký bláboli ale ty jsi opravdu dobrá tvoje povídky se dobře čtou! tak prosím pokračuj jsi skvělá!!!!!

13 Natasarochova Natasarochova | E-mail | 17. listopadu 2011 v 13:26 | Reagovat

teda! máš výbornou fantazii! budeš prosííím psát dál? prosííím

14 Yumi Yumi | Web | 19. května 2012 v 22:43 | Reagovat

no tááááááák kdy bude pokračováníííí chci si přečíst další díl tvých povídek

15 trinyx trinyx | 18. října 2012 v 16:10 | Reagovat

Škoda že nepokračuješ, je to super příběh :)

16 kutaki kutaki | Web | 22. ledna 2014 v 19:00 | Reagovat

prosííííííííííííííííííííííííím pokračuj

17 Upirka Upirka | 1. března 2014 v 21:24 | Reagovat

napiš pokračování  prosssssííííím

18 Zakuro Zakuro | E-mail | 4. května 2014 v 0:58 | Reagovat

žádám o dopsání, prosím, prosím, prosím!!!!!!!!!! Je to děsně napínavé, moooooooc prosím... moje yaoi dušička pláče, musím vědět jak to skončí... *v posteli...muhehe*

Jsem napjatá jako kšandy. POkráčko, PROSÍM!! :D díky! :D

19 eva eva | E-mail | 28. prosince 2014 v 22:20 | Reagovat

Bude pokracovani chtela bych vedet jak to dopadne

20 Mey Mey | 11. ledna 2015 v 19:32 | Reagovat

Táto poviedka je super! Kapitoly som si prečítala  na jeden dych a teraz neviem čo mám robiť! Dopíšeš ju niekedy? :) Som zvedavá čo sa stane ďalej :3 :D

21 Kinder Kinder | 31. ledna 2015 v 22:26 | Reagovat

Aaw...tohle mi nedělej :D
Ta povídka nemá chybu,naprosto ji žeru :)
Dopíšeš jí,viď že jo? Prosím, prosím, smutně koukám.. :)

22 Natálie Natálie | 20. února 2015 v 23:00 | Reagovat

Ach, jo Prosím POKRAČOVÁNÍ STRSNĚ NA NĚJ ČEKÁM A UŽ Z TOHO ANI NESPÍM JAK NEVÍM FO BUDE DÁL! :D

23 vivik vivik | 4. dubna 2015 v 15:35 | Reagovat

? Moc se mi líbý :3 budeš PROSÍM MOC PROSÍÍÍM Pokračovat? tuto povídku jsem měla přečtenou hned a nemužu se dočkat jak bude pokračovat. <3

24 LindaLu LindaLu | 15. listopadu 2015 v 18:01 | Reagovat

Toužím po pokračování už 3 roky prosím je to tak boží... Četla sem to už asi sedmkrát :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama