Srpen 2010

Zase menší přestávka :D

18. srpna 2010 v 14:53 | Verasi |  Informačně-vykecávací články
Konichiwa :D
Zase jsem se chvilku neozývala. Bylo toho tak nějak moc no. Ale dál, i když jsem o sobě na blogu nedávala vědět, jsem pro vás psala pokračování povídek. Nejblíže k dokončení jsem zatím u Tábora, Ona…je on? a Obraz osudu…Co dokončím první (podle nálady) to zveřejním. Taky mám rozepsané dvě originální jednorázovky. Jedna by měla
být celkem veselá, ale u druhé přemýšlím, jestli je ten happyend vhodný. Takže se přece jen můžete na něco těšit! :D
Vaše Verasi

Understand me please! 2/2

9. srpna 2010 v 20:04 | Verasi |  Originální jednorázovky
Čauky....Když se mému fotříkovi něco nedaří, většinou začne s tím svým: Když se sere tak se sere! No, dneska bych s ním i souhlasila. Oficialně bych se nechala pasovat na největšího idiota planety..hned po chlapovi co si myslí že je opice. To je teda pěkný úvod co? :D Ale když mě se vážně všechno sere..Chjo. Dokonce ani s druhou částí nejsem spokojená, ale vám se snad bude líbit o něco víc než mě :). Takže, přeji hezké počtení a vy by jste mi mohli aspoň v duchu přát, at se mi to zlepší :)))).
Upozornění: Je to nehorázná slaďárna, budou vás potom bolet zuby!!! XD

Understand me please! 2/2

"Jen do mě!" Zavolal na mě zrzavý kluk a vyplázl na mě jazyk.
Oplatil jsem mu to dětské gesto, rozmáchl se a vší silou po něm hodil balón, ale ta úhybná mrška se mu s úsměvem vyhnula.

Understand me please! 1/2

6. srpna 2010 v 0:08 | Verasi |  Originální jednorázovky
Konichiwa :)) Takže přináším vám sem 1 část mojí první originální jednorázovky, Understand me please! (Pochop mě prosím!). Tahle první část je sama o sobě docela nudná, je to spíš takové seznámení a příprava na kolotoč věcí budoucích, co se roztočí v druhé části. Jinak, ohledně Táboru, moc jste mě všichni svými komenty potěšili :-*
PS: Uznávám, že ve 14 letech to možná trochu zavání pedofilií, ale jestli chcete Tábor číst, budete to muset přežít :D Navíc, Petrovi mělo být původně 13, což je ještě o rok míň. A to proto, že právě v téhle době je člověk až příliš zranitelný, vše se ho příliš dotýká a jeho sexualita je problém čílo jedna. Je to takové hnusné období, které si každý prožije (a já ho prožívám právě teď). :D :D Přesto se všem, které by to mohlo znechutit, omlouvám.

Understand me please! 1/2

"Yukiro! Yukiro!" Cítil jsem jak se mnou někdo jemně třese,ale ani jsem nemusel otvírat oči, abych věděl kdo to je.
"Laii, buď tak hodný a nech mě na pokoji. Pokud vím, hodina ještě nezačala a i tak velký vyznavač pravidel jako ty musí uznat, že ve školním řádu není nikde napsané, že si o přestávce člověk nemůže jen tak položit hlavu na lavici a odpočívat." Zavrčel jsem na svého souseda v lavici, mého nejlepšího kamaráda a největšího šprta ve třídě.
"No, každý holt nemůže být takový problémista jako ty," vyčetl mi,"ale máš pravdu-nikde ve školním řádu to není. Ale jestli nezvedneš hlavu a nepodíváš se na mě konečně, neřekni ti tu žhavou novinku co jsem právě slyšel."
Namáhavě jsem zvedl hlavu a otevřel oči, načež jsem na Laie hodil takový pohled, který jasně naznačoval že jestli to doopravdy nebude stát za to, minimálně ho vyhodím z okna. Moc dobře ví, že nemám zrovna dobrý a dlouhý spánek, od té doby co do naší rodiny přibylo to maličké škvrně, s chomáčky zlatavých vlásků, které zdědilo po mamce, zatím co já zdědil vlasy barvy tuže po otci a nachlup stejnýma oříškovýma očima jako mám já. Ne že bych si stěžoval-sestřičku kterou bych mohl ochraňovat jsem si přál vždycky. Zvlášť když už mám na krku staršího brášku, který pracuje někde v Tokiu a od té doby, co tam odjel, se doma ukazuje jen na vánoce a občas na nějaké narozeniny. Chybí mi. Vždycky jsme spolu dělali plno kravin a vytáčeli tím mamku k šílenství, ale on už je teď starší a žije si svůj život. Občas mám pocit, že do něj již nepatříme. Ale teď máme Raiki. A přes den je vážně hrozně fajn-asi proto že jen papá a spí, ale i tak je hrozně roztomilá a taková křehoučká. Přes noc se však ta její křehoučká pusinka otevře a začne vřeštět tak, že by jí mohla kde jaké operní děva závidět. Což způsobuje značnou nevyspalost celé rodiny a mé časté dekování se na noc k Laiovy, ovšem včera se mi to jaksi nevydařilo a na mé opálenější pleti se opět začaly viditelně rýsovat tmavomodré kruhy pod očima.

Tábor - 1/?

1. srpna 2010 v 12:38 | Verasi |  Tábor
Taak kdo si myslel že kvůli tomu, že na blog týden nic nepřibylo a já se neozvala, že končím, tak se plete! Bohužel jsou u mě takové výpady úplně běžné a pak prostě nemám chuť nic dělat, jen někde zalézt do kouta. Ale k blogu a k Vám se vždycky vrátím! Vždycky! Mějte se mnou proto prosím trpělivost a také moje oblíbené stránky, které jsem po týden vůbec nenavštěvovala, těm se OMLOUVÁM hlavně :))
Takže a teď k téhle povídce. Ze začátku jednorázovka, pak se mi to nějak zvrhlo a když už to mělo 7 stránek a já chtěla psát pořád dál, došlo mi že asi ne mno :D Takže je z toho taková spešl kapitolovka která bude končit s koncem prázdnin. A o čem že bude? Jestli chctete vědět, tak se pusťte do čtení :D

1 část

Každému něco nejde.
A pokud jste kluk,je okolí celkem chápavé, pokud vám nejde matika,neumíte kreslit, nebo nevynikáte ve zpěvu. Ale ruku na srdce, je pro správného 14letého teenagera možné, aby mu trochu, alespoň trochu nešel sport? A existuje vůbec nějaký? K zlosti mého otce ano a je to právě jeho syn. Totiž já. Petr Kadlec, student základní školy se specializací na matiku a fyziku, který právě ukončil 8. třídu. A kdyby do toho mohl můj otec mluvit, jistě by dodal: který by se do míče nestrefím ani kdyby byl velký jako celá Afrika. Což je bohužel pravda a mám dojem, že i kdyby byl ten míč velký jako celá zeměkoule,stejnak by se mi nepodařilo jej chytit a akorát bych zlomil nohu, nebo ruku nešťastníkovi, který by mi byl nejblíž. A takhle to není jen s míčovými sporty, jsem antitalent naprosto na všechno co jen vzdáleně zavání sportem. Uběhnu metr a spadnu, vyšplhám metr a už kloužu dolů, skočím do vody a začnu se topit. Otec často s dávkou hořkosti prohodí, že se vůbec diví, že zvládám chodit.