Obraz osudu: 3)Otázky bez odpovědí

19. listopadu 2010 v 15:17 | verasi |  Obraz osudu
Koupila jsem si naprosto nádherné černé boty.....♥
A k tomu černý pásek.....♥
Plus jsem dneska nebyla ve škole.....♥
A jelikož díky tomu mám skvělou náladu, přidám vám tady dílek k Obraz osudu, jestli si na něj tady ještě někdo pamatuje ♥ 

3) Otázky bez odpovědí

Světlo.
Procházelo skrz tenké červené závěsy-teplé sluneční paprsky-a pro Thomase, kterého donutilo otevřít oči, to bylo jako švihnutí bičem přes tvář. Téměř hned ty dvě modré hloubky bezpečně uschoval pod víčka a přes přetrvávající dozvuky spánku, si ani nestačil uvědomit, že není doma ve své posteli, ale v hotelovém pokoji. Teprve když se pokusil přetočit na bok-ležel totiž na zádech-aby unikl otravnému šimrání slunce na jeho obličeji a zjistil, že to prostě nejde, zneklidněl.

Něco nebylo v pořádku. Až teprve teď si uvědomil, že půlka jeho hrudníku někomu slouží jako postel a mezitím co na tváři ho lechtají jemné pramínky vlasů, na krku ho hřeje teplý dech. Thomas zneklidněl. Nebylo by nic neobvyklého, kdyby si na noc našel nějaké dívčí zpestření , ale on takovéhle dívky většinou vyhazoval hned potom, co si řádně vychutnal jejich úzkost a steny. A něco mu říkalo, že to, co zažíval ještě před pár hodinami, bylo hodně úzké. Ale co bylo divnější, že osoba, s kterou strávil noc, na mě ležela zřejmě hrudníkem, s jednou rukou obmotanou kolem jeho boku a Thomas znatelně cítil, jak
kousek nad jeho vlastní chloubou, odpočívá část těla, kterou dívky většinou nemívaly. Ne, holky penis neměly nikdy.
Tohle zjištění donutilo Thomase doširoka otevřít oči a pohled, který se mu tím naskytl, způsobil, že jeho srdce vynechalo úder a dech se mu zadrhl v hrdle. To, co viděl, určitě nebyla dívka. Ale s tím on by se už nějak smířil, kdyby to byl nějaký…normální…kluk a ne to, co vedle něj leželo a tělo mu zdobily drobné jizvy a jedná odporná popáleniny. Konečně se mu podařilo normálně se nadechnout a Thomas se snažil posbírat dost odvahy na to, aby se dotyčnému podíval do obličeje. Na pár vteřin zavřel oči, jako by se toužil propadnout zpět do náruče spánku a dál snít o tom, že toto je jen noční můra, než je zase otevřel a s obavami shlédnul dolů, na tvář neznámého. V šoku pootevřel ústa a přesně ve chvíli, kdy si David ve spánku olíznul bledé rty, se mu do hlavy nahrnuly všechny vzpomínky. Příliš rychle a prudce, jedna přes druhou, slyšel a viděl před sebou vše, co se včera stalo.
"Jestli o ten obraz stojíš, dostav se dnes ve 23:00 do hotelu Black star v centru města."
"Ne. Jen to chci rychle ukončit, chci ten obraz a chci vědět, co za něj chceš."
"Chci s tebou mít sex. Jedna noc. Je mi jedno, jestli nahoře nebo dole. Jen jednu noc sexu bez uspěchané dravosti."
"Máme před sebou naši jedinou noc..."
To byla ta první a mnohem nevinnější část vzpomínek, ta druhé, která mu pomalu ale jistě posílala pulzující vlny jak do mozku, tak do rozkroku, přišla hned po ní.
Polibky těch dokonalých rtů…
Ty nezkušené steny, jak lehké je bylo vyvolat…
To tělo, tak zvrácené a přitom nádherné…
Jeho výkřik, když mu jemně sál špičku penisu a polykal tu nasládlou bílou tekutinu…
To neskutečné vzrušení, hranící až s bolestí když do něj pronikal…
Jeho opět vzrušené mužství…
Dvojitý výkřik…
Dvě unavené těla jen vyčerpaně ležící vedle sebe
"Do prdele!" Utrousil Thomas, těžko říct jestli zoufale, nebo naštvaně, když zjistil, že se pod tíhou vzpomínek začíná jeho klín opět probouzet.
Ale dřív, než se tím mohl stačit pořádně zabývat, při myšlence na jejich první a poslední ráno, naplněné…čím?...hořkostí, jeho vzrušení samo stačilo částečně odpadnout. A jen tomu dopomohlo to, když si uvědomil, že tělo, které spočívalo na jeho těle, se neklidně převrátilo a sněhobílá víčka odhalila dva zmatené oříšky. Thomas nemohl neříct, že to pro něj nebyl zážitek, vidět Davida tak nahého a vystaveného, bez své chladné masky, po ránu ještě trochu dezorientovaného. Samozřejmě, ani v noci, při jejich…sexu…si David taky nedokázal udržet svou masku a bez ostychu vzdychla a svíjel se, ale, upřímně řečeno, ani Thomas nebyl tak docela při smyslech, aby si to mohl naplno užít. Ale teď ano.Sledoval Davidovi oči a téměř v nich mohl vidět to samé drastické poznání, které on prodělal před chvílí a jen tak, tak odolal pokušení se nezačít smát.
Ještě chvíli mu bylo dovoleno kochat se pohledem na Davidovo zmatení a uvolněné rysy, než jeho tvář opět ztvrdla a oči zakalila neproniknutelná mlha. Thomas nechápal proč, ale bylo mu to téměř líto. Na druhou stranu obdivoval to, jak chladně a nepřístupně se dokázal David tvářit, když jeho nahý hrudník spočíval na Thomasově mužnějším a jeho horký dech laskal Thomasův krk. A co bylo asi to nejdůležitější, stačilo by se jen kousek posunout a jejich klíny by se opět setkaly.
"Děkuji, teď se můžeš obléct a jít si pro svůj obraz, je v pokoji hned vedle. Doufám, že tohle zůstane mezi námi a nikdo se to nedozví. Jako by se nikdy nic nestalo." Porušil téměř posvátně erotickou atmosféru kolem chladně štiplavý hlas Davida.
Thomas sebou trhl. Nechápal to. Věděl přece, že tohle přijde. Byl to jen obchod, on své podmínky splnil a teď je na řadě David. Ale…? Proč tedy cítil někdy uvnitř sebe tu sžírající samotu? Byl přece zvyklý, že ho lidi, s kterými mu šlo pouze o tělesný kontakt, poté vyprovodili z domu, nebo on je. A nikdy tohle necítil. Ale teď ano. Na jeden bláhový okamžik zatoužil přitáhnout si to pohublé tělo do náruče a vášnivě mu slíbat tu chladnou masku. Hlupáku! Počastoval sám sebe v duchu a pomalu se zvednul z postele a začal po zemi sbírat své oblečení. Téměř přitom cítil, jak se David snažil dívat všude jinde, než na jeho pomalu se zahalující tělo.
On, stále nahý, jen dál ležel v posteli a sám sobě se divil, proč mu najednou bez Thomase připadá tak velká a…prázdná. A on sám se cítil ještě menší a ubožejší než kdy jindy. Snažil se, aby se jeho oči znovu nepřilepily na postavu před ním se strachem, že už by pohled nemusel dokázat někdy odtrhnout. Až ve chvíli, kdy uslyšel zvuk otevírajících se dveří, se jeho pohled samovolně stočil k němu. Čekal, že uvidí už jen záda mizící ze dveří, ale na místo toho se setkal s propalujícím modrým pohledem.
Modrá a hnědá. Na pár okamžiků jim bylo dovoleno splynout v jedno.
Poslední pohled a Thomas se otočil a odešel. David zíral na dveře, jeho samotného překvapilo, když na tváři ucítil mokro. Pomalu a s rozvahou zvedl pravou ruku a jemně si setřel slzu z tváře. Poté si vložil ruku do úst a slízl roztékající se kapku. Chutnala slaně.
"Proč…brečím?!"

Ležel na posteli, ruce a nohy roztažené daleko od sebe, téměř mu vyčuhovaly přes dřevěné rohy postele. Víčka ukrývaly dvě rozbouřené nebe a řasy jemně splývaly na snědé pokožce. Ale Thomas nespal. Jen…nechtěl otvírat oči. Nechtěl vidět světlo a hlavně…nechtěl vidět ten zpropadený obraz, který se mu tak výsměšně tyčil nad postelí, jako by mu naschvál chtěl připomenout, co všechno pro to, aby ho dostal, musel udělat. Uběhly již dva týdny od obchodu, který uzavřel s mladým Whiteem, ale pořád na něj myslel.
Nechápal to.
Kolik lidí mu již prošlo za tu dobu postelí? Ať už to byly dívky, či ve výjimečných situacích chlapci? Nespočet. A vzpomínal snad na někoho z nich tak intenzivně, jako na Davida? Ne! Tak proč, když kolem něj prošel člověk s tmavými vlasy a malou výškou, si div nevykroutil hlavu, aby se ujistil, že to není on? Proč, když ať už v noci, nebo ve dne, zavřel oči, cítil, jak se mu do těla vrací všechny ty pocity, jako té noci, kterou s ním prožil? Thomas sám si na tyto otázky odpovídal tím, že sex s Davidem byl až příliš…intenzivní, vášnivý,divoký a něžný. A nesmazatelně se mu vryl do paměti. To ale pořád nevysvětlovalo, že už i jeho přátelé si všimli, že se ním něco děje.
Proč mě kurňa…to nezkušené děcko…dokázalo vzrušit tak jako ještě nikdo?
Prudce otevřel oči a vhoupl se do sedu, čímž se mu přímo do zorného pole dostal ten strašlivý obraz. Najednou mu, v porovnání s Davidem, připadal nějak obyčejný a všední.
Tak proč za ním prostě nejdeš a nezeptáš se ho, jestli by jste si to nezopakovali?
To neudělám!
Bráni ti v tom tvá hrdost?
Bráni mi v tom to, že jeho strýc je můj největší rival v oblasti ochodu a nejradši by mě viděl někdo zakopaného hodně hluboko pod zemí!
Takže…kdyby jeho strýc nebyl, šel by jsi za ním?
Ne! Ano! Ne…nevím!
Jsi směšný, vsadím se, že on už na to dáno nemyslí!
Myslíš, že by zapomněl na své poprvé?!
No, rozhodně se užíráním nad tím, jak se to vlastně mohlo stát, nemoří každou hodinu…
"Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!"
Přerušil Thomasův-nepatrně schizofrenický-rozhovor s jeho druhým já zvonek. Škubl sebou a přemýšlel, jaký otrapa by to mohl zrovna teď být. Chvíli přemýšlel, že by snad ani nešel otevřít, ale nakonec se donutil vstát, nahodit aspoň trochu přijatelný obličej a přejít ke dveřím, i když by nejradši toho nezvaného hosta posla do pr…pekla.
"Ano?" Odemkl dveře a otevřel je s trochu přehnanou rázností, takže muž který za nimi stál musel urychleně odskočit.
"Chtěl jsi mě sejmout hned mezi dveřmi?" Zavtipkoval dotyčný a jednou rukou přátelsky bouchl Thomase do ramene.
"Ne, ale klidně tě můžu sejmout teď." Zamumlal Thomas s menším úsměvem, jeho nejlepší kamarád mu vždycky dokázal zvednout náladu.
Thomas měl jednu zásadu, nedělat si ze spolupracovníků kamarády. Ale u tohohle kluka prostě musel udělat výjimku. On byl vždycky tak plný energie, živý a na všechny strany házel úsměvy, že kdyby se ho někdo neujal a čas od času ho nepropleskal, asi by ve světě obchodu dlouho nepřežil.
"To by byla škoda, vzhledem k novince, kterou ti právě nesu." Zašklebil se Orlando a bez pozvání se protáhl dveřmi dovnitř.
Thomas si rukou protřel spánky, pomalu zavřel dveře a otočil se na světlovlasého mladíka, který házel úsměvy na všechny strany.
"Jaká novinka je tak skvělá a akutní?" Optal se a vrátil se k posteli, aby si na ni mohl znova sednout.
"Mno," zazubil se Orlando a s hupsnutím skočil na postel vedle Thomase, přičemž ho málem složil," ten koho ty tak nesnášíš…jejda…jak on se jmenuje, víš že nemám pamatováka na jména?"
"Nesnáším plno lidí." Ušklíbl se Thomas a dlaní ho praštil do čela.
"Hej! Počkej…je to vážné! Začíná to na W….White, už vím, ten starej zazobanej chlap, White!" Vykřikl Orlando šťastně a Thomas málem spadl z postele.
"Cože? White? Co s ním?" Vychrlil ze sebe Thomas.
"Pořádá jakýsi ples a podle všeho na ten ples zve všechny své obchodní partnery, jejichž jména byla nedávno prozrazena! Jsi mezi nimi! Ještě tento týden dostaneš pozvánku!" Zasmál se Orlando, protože věděl, s jakou nechutí tam Thomas půjde, ale nemůže to odmítnout.
Thomas ale jen v šoku zíral na obraz.
Bude tam?! Uvažoval a proto na chvíli nevnímal, co se mu Orlando snaží ze všech sil říct.
"Cože?!" Probral se z transu teprve ve chvíli, kdy mu Orlando zatemnil výhled na obraz jakýmsi kusem papíru, který při bližším prozkoumání se ukázal jako obálka s jeho jménem.
"Co to je?" Optal se Thomas a Orlando pokrčil rameny.
"Co já vím? Leželo to přede dveřmi, což bys věděl, kdybys mě poslouchal!" Vyplázl na něj jazyk, což Thomas odměnil protočenýma očima, než se obálku roztrhl a vytáhl z ní úhledně složený dopis.
Skoro čekal nějaké trapné vyznání lásky od nějaké bláznivky, ale…

Přijď na ples, čekám tě!
D.W.

…to bylo to jediné, co na něm stálo.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Reizo Reizo | 19. listopadu 2010 v 17:51 | Reagovat

jo jo jooo!!! XD jsem zvědavá jak to bude pokračovat...XD

2 Pajčas Pajčas | Web | 19. listopadu 2010 v 18:36 | Reagovat

Jupí návrat!!!

3 terkic terkic | Web | 19. listopadu 2010 v 21:52 | Reagovat

roztekla jsem se blahem, tohle nemůžeš nechat bez pokračování!:)

4 lili lili | 20. listopadu 2010 v 21:05 | Reagovat

páni *-* Verasi si skvělá *-*  to je užasná povídka ^-^  ..už se těšim na pokračování holka xD

5 Sandra Trümper Sandra Trümper | Web | 21. listopadu 2010 v 12:12 | Reagovat

tak zaprvé... jupííííííí!! veryska se nám vrátila! *nadšeně tancuje po pokoji* samozřejmě nepočítám Sie ist er?! kterou, samozřejmě, pilně čtu xD ale vrátila ses a to je hlavní! xD
a za druhé... to je naprosto báječné! já k tomu prostě nemám víc co říct. Báječné, skvělé, dokonalózní... jen tak dál! :)

6 Michio Michio | Web | 21. listopadu 2010 v 17:08 | Reagovat

Pěkný lay...jinak jsem rád,že jsi zpět..:)
Co se týče povídky teprve ji mám rozečtenou takže ji musím přečíst..:).

7 Michio Michio | Web | 21. listopadu 2010 v 20:49 | Reagovat

xDDD Jsem holka,ale jen fyzicky jinak jsem kluk..:)

8 Michio Michio | Web | 21. listopadu 2010 v 21:04 | Reagovat

No neobyčejná..xDD..To se říct nedá...jsem jen blbec co chce být kluk..xD..Ale jo dám...Michi Baka

9 Arya Arya | 22. listopadu 2010 v 14:12 | Reagovat

och Y,Y tak dlho cakáme na tvoj návrat a ty to takto skončíš T,T
:D
pokračovanie a rýchlo ;)

10 Satiras Satiras | 24. listopadu 2010 v 20:28 | Reagovat

Pamatovat? Na tohle se nedá zapomenout :D Už se těším, co bude dál :)
Jsem zvědavá jak se bude chovat Davit a co Thomas. Nemůžuse dočkat tak rychle pokráčko :)

11 Sajuri Hiroshima Sajuri Hiroshima | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 20:09 | Reagovat

oooo..... jakyho jsem na tohle krucinal mela abstaka! :D ... jentak dal zlatko :)*

12 Yumi Yumi | 27. června 2012 v 6:54 | Reagovat

ůůůůůůůůžžžža honem rychle pokráčko :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama